„Na základě své zkušenosti mohu čtenáře ujistit, že Picasso vyjadřuje duševní problematiku – pokud se projevuje v jeho díle – která je naprosto analogická problematice mých pacientů,“ prohlásil ve své studii z roku 1932 C. G. Jung. Ano, tento geniální myslitel 20. století měl s moderním uměním problémy. Jeho krátká a svým způsobem ojedinělá esej vzbudila živé a nesouhlasné reakce nejen v odborných kruzích. Carl Gustav Jung (1875 – 1961), švýcarský lékař, psycholog a terapeut byl spolu se Sigmundem Freudem považován za klíčovou osobnost ve svém oboru, avšak výtvarné umění nahlížel snad až příliš z vlastního vědeckého stanoviska.
Dlouho snad nikdo ani netušil, že se Jung zabýval po celý život malováním. Tuto svou nikoliv jen okrajovou činnost však upozaďoval ba přímo tajil. Až teprve v posledních letech je tato Jungova stránka odhalována, dohledávána a publikována. Zatím posledním výsledkem těchto snah je výpravná kniha s názvem Umění C. G. Junga, která právě vychází v českém překladu. Přináší řadu obrazového materiálu i studií zabývajících se nejen Jungem jako tvůrcem, ale i kritikem, analytikem a sběratelem umění.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku