Zpravidla se vyjadřovala v množném čísle… celý život přemýšlela ve dvou. Se sestrou – dvojčetem byla jedna duše a nikdy se nerozešly. Dílo sester Válových patří k vrcholům českého výtvarného umění. Květa zemřela v roce 1998, Jitka o 12 let později – dnes je to přesně 10 let. Měla velké hnědé oči laskavé i uhrančivé, s oblibou mluvila nespisovně a ještě raději kouřila. Jezdil jsem za ní pravidelně… Vzpomínám a přikládám v původním znění rozhovor, který jsme spolu vedli roku 2008:
Jitka Válová (1922) žije ve svém rodném Kladně v nenápadném domku, kde spolu se svou sestrou Květou (1922 – 1998) vytvořila obrazy náležící k tomu nejlepšímu, co může české moderní umění nabídnout. Tvorba, život, postoje a činy byly v jejím (jejich) případě vzácně a příkladně konzistentní a úctyhodné. Obě sestry studovaly na VŠUP v Praze ( 1945 – 50 u prof. Emila Filly), a staly se výraznými představitelkami figurálního malířství nabízejícího nevšedním způsobem základní situace lidského rodu. Tragismus a smutek, ale i vzdor a víra, to jsou stálé znaky velkorysých kompozic, někdy až monumentálních, vždy však čímsi dojemně intimních a samozřejmě přesvědčivých. Od vypjatých syrových kompozic se její tvorba dostává ke smíření, zklidnění a blíže k fatálnímu spočinutí. O této nelehké vzrušující cestě, ale i běžných životních peripetiích jsme si s Jitkou povídali, vážně i s upřímnou expresí jí vlastní v jejím legendárním bytě – ateliéru, krátce před jejími 85. narozeninami.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku