Wenkův obchodní dům z roku 1911 v Jaroměři, který je dnes sídlem městského muzea, je opět přístupný veřejnosti. Tento objekt, prohlášený v roce 2017 za národní kulturní památku, prošel téměř tříletou rekonstrukcí. Autorem studie a projektové dokumentace obnovy této „obdivuhodné perly“ se stal architekt David Vávra. Celkové náklady vyšly zhruba na 30 milionů korun. Harmonické spojení prvků klasické architektury, secese a nastupujícího kubismu s jedinečným uspořádáním prosvětleného prostoru vytváří nezaměnitelnou atmosféru stavby. Ta mohla ve své době vzniknout jen díky spojení odvahy a rozhledu investora Josefa Wenka s mladým invenčním architektem – tehdy třicetiletým modernistou Josefem Gočárem.
Moderní architektura se na počátku 20. století rodila také na nečekaných místech. Nebyla to jen Praha, Hradec Králové či Prostějov a jiná města, kde se náležitě uplatnily nové směry díky osvíceným stavebníkům. Postupně přibývaly na celém území další zajímavé práce. Také Jaroměř ve východních Čechách se může pochlubit architektonickým skvostem, který okouzluje dodnes.
„Když jsem tu byl poprvé,“ vzpomíná architekt Vávra, “něco tušit dala už vnější fasáda. Když jsem pak otevřel dveře a viděl ten půlkruh otevřený nahoru, byl jsem v hlubokém okouzlení. Je to jedno z největších architektonických překvapení, které jsem v Čechách zažil.”
“Díky rekonstrukci a přesunu depozitáře do pro tyto účely vhodně uzpůsobeného sklepa, který dříve sloužil jako kryt civilní obrany, došlo ke znásobení výstavních ploch. Získali jsme navíc dva prestižní prostory, jenž nám umožní pořádání výstav a zároveň zachování stálých expozic,” řekl ředitel muzea a iniciátor rekonstrukce Rudolf Havelka.
Hlavní objekt dnešního muzea s funkcionalistickou železobetonovou a sklo-ocelovou konstrukcí nechal v letech 1910 až 1911 podle návrhu architekta Josefa Gočára postavit podnikatel Josef Wenke, majitel firmy A. Wenke a syn specializující se na prodej mušlového zboží a galanterie. Wenkeovi v něm zřídili obchodní dům. Po krachu firmy během hospodářské krize byla budova obchodního domu prodána roku 1938 v dražbě a v roce 1947 ji odkoupilo město Jaroměř. Od té doby sloužila jako výstavní síň a městské muzeum. Významnějšími úpravami prošlo soudomí koncem sedmdesátých let a počátkem let osmdesátých. V roce 2000 suterén poškodila stoletá povodeň.
Prostory muzea se rozšířily o přednáškový sál, pro pořádání workshopů bylo upraveno podkroví. Na zahradě stojí altán s kubistickým pískovištěm pro děti. Zprovozněn byl původní nákladní výtah. Jaroměřským rodákům, výtvarníkům, představitelům české moderny, Josefu Šímovi, Otakaru Španielovi a Josefu Wagnerovi je věnována stálá expozice v prvním patře muzea. “Obnoven byl nejen původní nezachovaný mobiliář podle dobových fotografií, ale i kovové konstrukce hlavního průčelí, především však došlo k rozšíření výstavních prostor,” uvedl Havelka. Obnovu mají za sebou podlahy, ústřední vytápění i rozvody sítí.
“Zásahy byly omezeny na nezbytně nutnou míru, s citem pro zachování původních detailů,” uvedl Havelka. Rekonstrukce, včetně vybavení, vyšla zhruba na 30 milionů korun, z toho vícepráce činí okolo sedmi milionů korun. Hlavní investor rekonstrukce, město Jaroměř s partnerskými polskými městy Bolesławiec a Kłodsko, získaly dotaci z evropských fondů , a to ve výši 85 procent uznatelných nákladů. Uznatelné náklady činí 977.900 euro (23,5 mil.Kč). Státní rozpočet uhradil pět procent uznatelných nákladů, Královéhradecký kraj přispěl milionem korun a zbytek zaplatilo město. Podle Havelky se průběh rekonstrukce neobešel bez komplikací. Původní termín plánovaného otevření Wenkova domu byl o několik měsíců posunut. “Stavební práce se trochu zasekly v průběhu loňské zimy, kdy se velké množství ukrajinských dělníků a řemeslníků stavební firmě nevrátilo, zůstali na Ukrajině kvůli válce. Zpoždění stavby nebylo ale takové, aby ohrozilo česko-polskou dotaci. Výsledky téměř tříleté práce bude moci veřejnost zhlédnout na slavnostním otevření,” sdělil médiím Havelka.
Navazující objekt č.p. 91 je z konce 19. století, do rekonstrukce v něm muzeum mělo depozitáře a kancelářské zázemí. Po rekonstrukci se část tohoto objektu uvolnila veřejnosti, z půdy vznikla edukační místnost, v přízemí je expozice, která se věnuje papírenské výrobě rodiny Wenkeových.
Josef Gočár (1880 – 1945) byl významný architekt stojící na prahu českého moderního umění. Studoval v letech 1903 – 05 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Jana Kotěry. V raném období inklinoval ke konstruktivistickým tendencím, později ke kubismu či funkcionalismu. Známé jsou jeho stavby – dům U Černé Matky boží či Legiobanka v Praze. Zabýval se také urbanismem, zvláště podobu Hradce Králové výrazně pozměnil. Vytvořil zde regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině či gymnázium J. K. Tyla. Z funkcionalistického období je pozoruhodný například kostel sv. Václava v Praze – Vršovicích. Po Kotěrově smrti byl Gočár roku 1924 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění, v letech 1928 – 32 zastával post rektora. Více o jeho tvorbě naleznete ZDE.
Diskuze k tomuto článku