Galerie hlavního města Prahy otevřela v Zámku Troja výstavu dvou autorů, jejichž tvorba je v některých ohledech příbuzná a vhodně se doplňuje. Okolní zahrady zaplnil Čestmír Suška svými objekty vytvořenými tentokrát z kamene. Michal Škoda prezentuje své drobnější objekty ze dřeva v interiéru zámku. Tato výstava dvou výrazných sochařů může být také příjemným výletem.
„Michal Škoda pracuje s maximálně redukovanými tvary, které v prostoru hybridně expandují a nepřipomínají tak klasické stereometrické útvary. Působí jako objekty odvozené z futuristické architektury nebo schránky ukrývající nějaké magické tajemství. Vedle toho se intenzivně zabývá kresbou, která je plošným vyjádřením prostorových rozvrhů sledovaných v objektech. Vedle minimalistického tvarosloví je důležitou výrazovou složkou jeho prací užití černého monochromu nebo jednoduchého kontrastu černé a bílé,“ přibližuje Škodovu tvorbu kurátorka Magdalena Juříková a dodává k druhému vystavujícímu:
„Čestmír Suška svou práci často definuje skrze materiál. V současnosti stojí pevnýma nohama v nové etapě, která je svázána s kamenem. Perforované cisterny jsou minulostí a odebírání hmoty z kamenného bloku představuje zcela opačný sochařský postup, který vyžaduje nejen řemeslo a flexibilní vnímání kvality kamene, ale nesmí zároveň dojít k ohnutí původní koncepce budoucího díla.“
Michal Škoda (*1962) je etablovaný český umělec, kreslíř, sochař, malíř, autor příležitostných místně-specifických intervencí, a také dlouholetý kurátor s mezinárodní reputací. Rok narození ho řadí ke generaci, která nabývala životní i umělecké zkušenosti v nesvobodě socializmu, aby pak nezbytně formovala a hájila své místo v dynamické pluralitě postmodernismu. Michala Škodu není možné jednoduše zařadit, zůstává solitérem ve všech oblastech své činnosti. Jeho umělecká tvorba je od počátků individuálně koordinovanou cestou a směřováním, které určují jen vnitřní mechanismy a motivace umělce, jejich zrání a transformace. Dynamiku tohoto procesu posiluje „nevyhnutelnost tvorby“, neustálá „archivace bytí a každodennosti“, a také ambiciózní intenzita sebevzdělání. K poznání a zacílení pozornosti umělce dochází autonomně přes nepřetržité hledání a nalézání v širokém spektru zájmových oblastí – od současného umění, architektury, přes poezii, hudbu a současný tanec.
Čestmír Suška (*1952) se dostal do širšího povědomí zejména svými velkoformátovými, prořezávanými ocelovými sochami. Ty už z dálky lákají diváka mihotavými záblesky světla problikávajícího skrze výřezy. Jakmile divák přistoupí blíže, může se naplno ponořit do hry světla a stínů, jak sluneční paprsky proudí skrze otvory v ornamentálních vzorech. Čestmíra Sušku tento princip vpuštění světla do nitra sochy provází takřka po celou dobu jeho tvorby a stává se jeho signifikantním prvkem.
V průběhu své tvorby si Čestmír Suška prošel několika tvůrčími obdobími, kdy se vždy hlouběji ponořil do jiného materiálu, ať to bylo dřevo, hlína, ocel, kámen nebo sklo. Vždy se snažil pokorně pracovat s jejich surovou formou a nalézat mezi jednotlivými materiály a svými principy průsečík. Vzniklo tak i několik soch, které mají sice stejnou tvarovou formu, ale použitím jiného materiálového média každá socha získala zcela jinou interpretaci Suškových principů.
Výstava v GHMP: Suška / kameny, Škoda / Objekty – více doprovodné programy ZDE.
Výstava v Bruselu:
Diskuze k tomuto článku