Zemřel Claes Oldenburg - sochařská ikona pop artu

Málo se možná ví, že slavný "americký pop artový sochař" byl rodák ze švédského Stockholmu. Do USA se dostal roku 1936 jako syn diplomata – a v této zemi se pak prosadil a následně proslavil po celém světě. V pondělí, jak potvrdila jeho dcera Maartje, tato ikona moderního umění zemřela ve věku 93 let na newyorském Manhattanu.

Oldenburg proslul jako autor instalací běžných předmětů, které však různými technikami vytvářel v nadživotním měřítku a zasazoval do neočekávaného prostředí. Monumentální plastiky, zpravidla výrazně barevné, budily pozornost i nadšení návštěvníků velkoměst i prestižních výstav.

Jeho sochařský zájem kombinoval předměty všední či konzumní společnosti s dadaistickou, respektive pop artovou nadsázkou. V takových dílech se mísila masová kultura a kritický podtext, obdiv k formě a ironie. Vznikaly obří dorty, rtěnky, zednické lžíce, spínací špendlík, pila, telefony, ventilátory, spínače, hamburgery, hranolky nebo mixéry s civilní fascinací i prostým pobavením…

Dalo by se říct, že pro moderní sochařství znamenal Claes Oldenburg totéž, co Andy Warhol pro malířství nebo grafické tisky, ale tento Evropan byl poněkud kritičtější: „Chci, abyste napnuli všechny smysly – a uvědomili si, co vás obklopuje… když na talíř dostanu jídlo, jako první si všímám toho, jak vypadá. Někdy nevím, jestli mám to jídlo vůbec jíst, nebo se na něj jenom dívat,“ prohlašoval Oldenburg již v roce 1963, když se naplno pustil do pop artové estetiky a také polemiky nad konzumním uctíváním předmětů či výrobků.

Oldenburg byl vzácně všestranný – vedle výtvarné činnosti také psal a publikoval poezii i další texty, vytvářel své pouliční či divadelní happeningy. Abstraktní umění poněkud paušálně odmítal jako konvenční a nudné, raději dělal své instalace známých předmětů – tzv. měkké sochy, které mu přinesly slávu coby pop artovému průkopníkovi (že sochy nemusí být z tvrdých materiálů jej napadlo, když připravoval rekvizity pro svá představení, kdy vytvářel jakési kulisy, které se pak vyvinuly ve známé sofistikovanější objekty).

Mezi jeho nejslavnější práce patří obrovská rtěnka, zednická lžíce nebo gigantický kolíček na prádlo , který instaloval roku 1976 v americké Filadelfii před místní radnici. Z provokujícího kritika společnosti se tak stal mimoděk protagonista hlavního kulturního či uměleckého proudu. Tomu začaly odpovídat zvyšující se ceny jeho děl: v roce 2009 byla v Christie´s jeho socha „gumy do psacího stroje“ ( Typewriter Eraser z roku 1977) vydražena za 2,2 milionu dolarů, což tehdy představovalo rekordní částku v kategorii poválečného a moderního umění.

Oldenburgovy sochy / objekty byly „měkké“ – totiž vyrobeny z plastických materiálů či textilu, kaučuku, umělé kožešiny, vinylu, později kolorované sádry… V 60. letech se navíc zařadil vedle Allana Kaprowa k průkopníkům a organizátorům happeningů. Jako sochař šel pak samostatně dál.

Jeho pop artové výtvory nabízejí různá vysvětlení, on sám k tomu říká: „Samozřejmě záleží na tom, jak to kdo interpretuje, podle mě jsou má díla jen čistou formou… to je na tom krásné, že tyto předměty nejsou zatíženy významy,“ komentoval svou tvorbu v roce 1977. A jindy zas ale dodal: „Jsem pro umění, které je politicko-eroticko-mystické, které dělá něco jiného, než že dřepí v muzeu na zadku.“

V svém pozdním období Oldenburg spolupracoval se svou druhou ženou - nizozemskou umělkyní a historičkou umění Coosja van Bruggen , s níž se oženil v roce 1977 – a která zemřela roku 2009.

Umělcovu výstavu bylo možné nedaleko v Evropě shlédnout například v roce 2012. Mumok – vídeňské muzeum moderního umění připravilo tehdy velkou Oldenburgovu retrospektivu jeho děl i 400 miniaturních předmětů, které sbíral již od konce 50. let. Byla to zajímavá podívaná. Umělec ironizoval fetišismus, ale jeho kouzlu - i když s ironickým odstupem - také svým způsobem propadal.

Nicméně to byl to umělec vzdělaný – vystudoval literaturu a historii umění na Yale University, kde absolvoval v roce 1950. Až později studoval Art Institute od Chicago. V roce 1953 konečně dostal americké občanství. Když se pak roku 1956 přestěhoval do New Yorku, zapojil se do vývoje moderního umění, které okořenil humorem a nadsázkou, ale i parodií na konzumní společnost. Roku 1959 uspořádal první výstavu, v Judson Gallery, jeho hvězda začala stoupat až se stal legendou.

Rozhovor s Claesem Oldenburkem z roku 2014 pro časopis Interview magazine naleznete ZDE

Zemřel Claes Oldenburg – sochařská ikona pop artu

Zemřela Françoise Gilot – Picassova žena a múza…

Nová expozice – 1939-2021: Konec černobílé doby…

Relevantní články

Dílo pop artového Roye Lichtensteina je v centru pozornosti

Popismus Andy Warhola a 60. léta

Diskuze k tomuto článku

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?