Sochy žraloků jsou pro Michala Gabriela oblíbeným motivem – a tak nebude chybět ani na právě připravované výstavě nazvané Tváří v tvar. Přinášíme vám prozatím fotografie z příprav, které se neobešly ani bez těžké techniky. Díky ní se rozměrný artefakt dostal do prvního patra Galerie Václava Špály, kde proběhne ve čtvrtek slavnostní vernisáž, na kterou jste zváni.
Michal Gabriel je jedním z mála bytostných sochařů na aktuálním českém výtvarném poli. Jeho tvůrčí zaměření od počátků uměleckých studií až do současnosti směřovalo výhradně k prostorovým formám.
Čtyři desítky let se věnuje soše. Jeho tvorba představuje kreativní fúzi sochařské tradice s vizionářstvím a nejaktuálnějšími trendy v oblasti digitálního sochařství. Svět vnímá jako prostorové vztahy, jeho vášní je tvar, který hledá, utváří a ovládá.
Do prostoru Galerie Václava Špály se vrací po řadě let a expozice se stává komunikačním polem pro starší tradičně vytvářené sochy a nejčerstvější díla. Spojuje je motiv hlubokého chápaní tvárnosti hmoty a příběh, který je pomocí tvarů vyprávěn. Figurální motivy, které vždy stály v centru Gabrielovy pozornosti se prolnou se sochařským záznamem krajiny.
Vernisáž 1. 2. 2024 v 18:00 hodin.
Kurátorka Lucie Pangrácová
Výstava: Michal Gabriel, Tváří v tvar, Galerie Václava Špály, Praha, do 17. 3. 2024
foto: Michal Gabriel Fb, Lucie Pangrácová, Galerie Václava Špály
Michal Gabriel (1960) patří mezi autory, kteří vzešli z výtvarné skupiny Tvrdohlaví, tedy z jednoho z nejvýraznějších a nejsvéráznějších sdružení českých umělců. V letech 1980 – 1987 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 2009 byl jmenován profesorem. Od roku 1998 působí na FaVU VUT v Brně, kde vede Ateliér sochařství, pod nímž vytvořil u nás unikátní 3D studio. Je držitelem ceny Jindřicha Chalupeckého z roku z roku 1995 a v roce 2018 získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu Nord Art v Büdelsdorfu v Německu. Mnohé jeho volné práce jsou už nyní považovány za ikonickou ukázku umění své doby a zásadním způsobem se zapsaly do veřejného prostoru. Realizoval například monumentální vrata Veletržního paláce v Praze, sochu okřídleného levharta nad vchod do Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě, sousoší čtyř koní pro vodní kaskádu v Dejvicích, interiér pavilonu indonéské džungle v pražské ZOO, v roce 2022 také nerezový technologicky unikátní pomník Karla IV. v Karlových Varech a v loňském roce pomník Václava Havla v Trutnově a další veřejné i soukromé zakázky. Patří ke klasikům současné sochy, ačkoli povaha jeho tvůrčích přístupů je ambivalentní. Na jedné straně se jeho tvorba kontinuálně vztahuje k soše v tradičním slova smyslu, k důrazu na trvání její podoby v čase, k materiálům, jež jsou stabilní a prověřené. Zároveň však jeho pozornost na přelomu tisíciletí přitáhly digitální technologie a stal se respektovaným průkopníkem v užívaní digitálních nástrojů v sochařství. Právě ty do jeho tvorby vnesly nejen nové způsoby uvažování o díle, nový dynamický náboj, příležitost pracovat dříve doposud nemyslitelným způsobem a možnost osvobození tvaru od závislosti na materiálu. Významná část jeho tvorby se zaměřuje na trvalé i dočasné instalace děl ve veřejném prostoru.
Diskuze k tomuto článku