Je jedním z největších malířů 20. století, o kterého je neutuchající zájem – a nyní má vskutku velkolepou evropskou přehlídku. Více než dvacet let po jeho poslední francouzské retrospektivě nastal čas vzdát tomuto umělci znovu hold a představit jeho podmanivou tvorbu také novým generacím. Mark Rothko je v těchto dnech hvězdou výstavy ve Fondation Louis Vuitton, která byla nedávno zahájena a potrvá do 2. dubna 2024. První retrospektiva ve Francii věnovaná americkému malíři Marku Rothkovi (1903-1970) se nyní po čase představuje úctyhodnými 115 díly pocházejícími z významných státních i soukromých sbírek, ale také z fondu umělcovy rodiny. Velkolepou výstavu nalezneme ve čtyřech podlažích architektury Franka Gehryho, který nezvyklou stavbu navrhl pro výstavní účely pořádající Fondation Louis Vuitton v Paříži.
Výstava se chronologicky odvíjí ve všech prostorách nadace – a sleduje celou umělcovu kariéru od prvních figurativních obrazů až po známou abstrakci, která především dnes definuje Rothkovu tvorbu.
Výstava tedy začíná drobnými scénami a městskými krajinami – například výjevy z newyorského metra – obrazy, které dominovaly 30. létům 20. století, než ustoupily repertoáru inspirovanému antickými mýty a surrealismem, jehož prostřednictvím byl během války osobitě vyjádřen tragický rozměr lidského údělu.
Od roku 1946 učinil Rothko rozhodující obrat k abstrakci, jejíž první fází byly Multiformy, v nichž předestřené chromatické hmoty měly tendenci se navzájem vyvažovat. Postupně se jejich počet snižoval a prostorové uspořádání malby se rychle vyvíjelo směrem k tzv. “klasickým” dílům 50. let, kde se obdélníkové tvary překrývaly v až magicky působícím (levitujícím) uspořádání, charakterizovaném žlutými, červenými, okrovými a oranžovými tóny, ale také modrou, bílou „clonou“… (“Stal jsem se malířem, protože jsem chtěl pozvednout malbu na stejný stupeň intenzity jakou má hudba a poezie,” prohlásil mimořádně senzitivní malíř).
V roce 1958 byl Rothko pověřen vytvořením sady nástěnných maleb pro restauraci Philipa Johnsona Four Seasons pro Seagram Building, kterou Ludwig Mies van der Rohe navrhl v New Yorku. Nebylo to pro tohoto citlivého introverta jednoduché. Rothko se po nešťastných peripetiích nakonec vzdal “nóbl” zakázky a celou sérii si po střetech se zadavatelem i vlastním svědomí raději ponechal. O jedenáct let později, v roce 1969, věnoval autor devět z těchto obrazů londýnské galerii Tate. Kompozice se od předchozích výjevů liší sytě červenými i potemnělými odstíny… Dnes tvoří místnost věnovanou výhradně jeho dílům a na výstavu se ze svých prostor dostávají jen výjimečně. Nyní se sak stalo!
Ale již v roce 1960 v rámci prezentované Phillipsovy sbírky byla malíři věnována stálá místnost, první tzv.”Rothkův pokoj”. V následujícím roce uspořádalo MoMA první retrospektivu malířova díla, která putovala do několika evropských měst (Londýn, Basilej, Amsterdam, Brusel, Řím, Paříž). Během 60. let reagoval Rothko na nové zakázky, z nichž hlavní byla kaple navržená Johnem a Dominiquem de Menilovými v Houstonu, která byla slavnostně otevřena v roce 1971 (tedy již bez účasti autora) pod názvem Rothkova kaple.
Přestože Rothko od konce 50. let upřednostňoval tmavší tóny a tlumené kontrasty, nikdy zcela neopustil paletu jasných barev, o čemž svědčí několik vystavených pláten z roku 1967, ale také úplně poslední červená malba, která zůstala v jeho ateliéru nedokončena. Avšak ani série Black and Grey z let 1969-1970 nemůže vést ke zjednodušující interpretaci díla spojujícího šedou a černou s depresí a sebevraždou.
Tato díla jsou shromážděna v nejvyšší místnosti budovy Franka Gehryho spolu s velkými sochami Alberta Giacomettiho a vytvářejí prostředí blízké tomu, co si Rothko představoval v reakci na nesplněnou zakázku pro UNESCO.
Stálost Rothkova tázání, jeho touha po intenzivním „bezeslovném“ dialogu s divákem, jeho odmítání být vnímán jako “kolorista” umožňují prostřednictvím této výstavy nové čtení jeho díla – a to v jeho skutečné hluboké otevřené významovosti.
Výstava: Mark Rothko, Fondation Louis Vuitton, Paříž, do 2.04.2024
-red-
foto: Fondation Louis Vuitton a archiv
Diskuze k tomuto článku