“Jaký bude rok 2024 a jaké změny očekáváte v oboru, v němž působíte?” Také taková anketní otázka padla na stránkách Lidových novin… Jak už to na konci roku bývá, média kladou různým známým osobnostem stejné otázky týkající se jejich plánů. Svou odpovědí překvapila a rozčeřila kulturní hladinu také dotazovaná Alicja Knast z Národní galerie Praha. Reakce a diskuse na toto téma dodnes neustávají. Proč? Podle paní generální ředitelky této instituce bychom totiž v tomto roce měli i zde konečně řešit zdejší (respektive středoevropskou) koloniální minulost… Takové vyjádření spustilo na českém internetu celkem neobvyklý rozruch i otevřené pobavení.
Anketa Lidových novin přináší v „silvestrovské“ anketě odpovědi na otázky z různých oborů, zpravidla čteme o plánech jednotlivých respondentů. „Z mého pohledu budeme muset najít nové způsoby, jak diskutovat a řešit koloniální minulost, a to i v zemích střední Evropy,“ uvedla mimo jiné Alicja Knast – jednapadesátiletá muzikoložka a kulturní manažerka z Polska, která se v lednu 2021 ujala coby vítězka výběrového řízení postu ředitelky Národní galerie Praha.
Reakce na toto prohlášení jsou různé – solidní, útočné i bránící, věcné i vtipné. Například Luděk Staněk píše: „Může někdo této paní vysvětlit, že dělá šéfku instituce v zemi, která byla posledních několik století až na pár krátkých období kolonií?“ Jiní se přiklánějí k tomu, abychom „nějakou vinu přijali“; vesměs však převládá poněkud ironický názor, že asi „máme problémů málo – a tak si ještě další přidělejme.“
Ředitelka Národní galerie se rovněž zamyslela celkem oprávněně nad nutným bojem proti klimatickým změnám v širších souvislostech (“udržet společenskou roli umělců a kulturních institucí při zvyšování povědomí o otázkách životního prostředí”). Stejně tak se vyjádřila i k dalším palčivým obecným otázkám (“Aktivně pracovat na pochopení významu blahobytu ve společnosti. Nemůžeme ignorovat problém osamělosti, který postihuje tolik lidí.”) Pojetí kolonialismu (možná na jedné straně špatně formulovaný, a tedy na druhé straně nepřesně pochopený) však z této trojice zmíněných témat vyvolal největší pozornost a pozdvižení. (V každém případě však v komunikaci s kulturní veřejností paní ředitelce zpravidla ale vůbec „nejde karta“).
K této kauze se vyjádřili mnozí včetně Jana H. Vitvara v Respektu, na jehož fb účtu se proto rovněž živě diskutuje. Také zde několik málo komentujících píše, že má ředitelka „recht“ (neboť jsme prý „pevnou součástí civilizace kolonistů“), jiní zas coby většina míní, že by Alicja Knast měla přijít spíše s „myšlenkou a vizí, jak postavit výstavní plán NGP“ a „ne jenom povrchně surfovat“ na povrchních trendech. A další s nadsázkou míní, že tedy „Švédové by nám měli vrátit umělecká díla ukradená za Třicetileté války“.
Snad nejtrefněji se v této spontánní výměně názorů jeví na fb diskusi příspěvek galeristy Libora Hřivnáče, který také píše o ne/kompetenci: „Jo. Perte do nás progresivismus a sociální témata. Ministr sociálních věcí zase může léčit nemoci, a zdravotník dělat umění. Angažovaného umění mám plné zuby z dob socíku. Národní galerie by měla dělat velké výstavy. Ne tlačit pocit vnitřní viny… Od NG čekám umění. Nic než UMĚNÍ.“ Tedy závěrem: je to málo nebo dost? Má řešit zrovna Národní galerie “globální problémy lidstva?” Posuďte sami…
-red-
Foto: archiv
Diskuze k tomuto článku