V pražské Galerii Vltavín probíhá přehlídka díla Svatopluka Klimeše (1944), jednoho z nejosobitějších autorů naší výtvarné scény. Mapuje jeho práce rozličných technik z posledních několika roků. Máme co dočinění s dílem duchovních reflexí i jedinečných formálních inovací.
Výstava nese název Svěcení jara, inspirovaný dílem Igora Stravinského. Je tomu právě sto let, kdy měla v Paříži tato hudební skladba – baletní představení premiéru. Na prahu 20. století způsobila skandální potyčku mezi obecenstvem zapříčiněnou novátorskými postupy – například složitými rytmickými strukturami a užitím disonance. Dějově je balet fantastickou rekonstrukcí slovanského rituálu – pohanského zvyku obětovat mladou dívku bohu Jara, aby zdejší kmeny získaly jeho milost.
Pro Svatopluka Klimeše má tento titul ještě jiné souvislosti a významy. Svěcení jara se totiž jmenoval obraz (dnes nezvěstný) v jeho tvorbě klíčový. Byl ústředním dílem širšího cyklu, kde se autor nečekaně obrátil k dosud málo používané barvě. Klimešova práce je totiž známa především používáním stop tužky a ohně či performancemi. Ztracený, a stále autorem hledaný, obraz vznikl před čtvrtstoletím rychle a spontánně jako protiváha dosavadních spíše monochromních projevů. Právě tzv. bengálský oheň (dnes se používá k přípravě pyrotechnických efektů a ohňostrojů) se stal Klimešovi celoživotním prostředkem. Jím kreslí jemné lineární kompozice na papíře, opaluje lepené fragmenty či perforuje fotografické či kolážované plochy. Oheň je společným jmenovatelem jeho jinak proměnlivé a výrazově či tematicky bohaté tvorby. Dokázal zkrotit jeho živelný potenciál i destruktivní povahu v řízenou sílu a magickou moc. Na výstavě je to patrné snad u všech exponátů. Propálením vznikají jemné linie či body – záznamy krajin či volnější vrstevnaté kompozice.
Klimešova práce se stále pohybuje na pomezí jednotlivých disciplín: mezi malbou, kresbou, koláží či objektem. Vše se zde mísí v jedinečné artefakty. Na řadě vystavených „obrazů“ z posledních let zůstávají stopy ohně, ale přibyla již výraznější barevnost. Objevuje se prostřednictvím lepených kousků textilií či papírů. Začíná tak převažovat malířský princip nad kresebným konceptem. Klimeš stále hledá nové možnosti, kombinuje různé techniky i přístupy a překračuje navyklé hranice. Nechává se inspirovat osobními prožitky, cestami, historickými osobnostmi různých epoch (filozof Herakleitos, antroposofik Rudolf Steiner), ale nepřímo i hudbou (Janáček, Ravel, Glass, Reich či vzpomínaný Stravinskij). „Nehudebně řečeno, mně oslovily ty přesahy proti klasické hudbě,“ vyzdvihuje Klimeš ruského novátora.
Klimeš na výstavě prezentuje především novější práce. V těchto aktualitách (např. Oslavy vyvolené, Vzývání předků, Jarní chorovody) vnímáme další krok k barevnosti, i když forma je již o trochu jiná než před lety (použití sprejů, jiný druh pálené stopy). Autor tak zdárně dospěl k dalším možnostem a experimentům, ale přitom nic neubral ze své osobitosti neklidného a pátrajícího solitéra.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku