V těchto dnech probíhá výstava mimořádného díla Henri Matisse pořádaná ve spolupráci s Muzeem moderního umění v New Yorku. Tato americká instituce vlastní totiž ve svých sbírkách vzácnou malbu, která nyní tvoří dočasnou expozici v dánské Kodani. Jedná se o klíčový obraz nazvaný The Red Studio neboli Červený ateliér, který byl namalován v roce 1911 a stal se důležitým mezníkem nejen pro samotného autora. V Evropě máme tedy jedinečnou příležitost vidět malbu v expozici, která potrvá do 26. února 2023 v Statens Museum for Kunst, tedy dánské Národní galerii.
Obraz představuje umělcův ateliér na pařížském předměstí Issy-les-Moulineaux plný vlastních obrazů, soch, nábytku a dekorativních předmětů. V tehdy rozhodném kroku malíř nasytil povrch obrazu monochromní červenou barvou pokrývající okolní prostředí – stěny, podlahy a nábytek. Vedle tohoto slavného díla jsou představeny ještě další tematicky blízké obrazy a díky této výstavě jsou po více než 100 letech znovu pohromadě.
Samozřejmě, že je vrcholem výstavy, stejně jako sbírky MoMA, slavný Červený ateliér – velmi uznávaný obraz, který fascinoval generace umělců a později návštěvníky newyorského muzea. Výstava nabízí jedinečnou příležitost zažít toto dílo v Evropě a získat vzácný vhled do Matissova výběru námětů a uměleckých tvůrčích metod.
Červený ateliér vlastně představuje na jednom plátně malou retrospektivu Matissových tehdejších obrazů, soch a keramiky, vystavených v jeho ateliéru. Umělecká díla se zde zobrazují v barvě a detailech, zatímco architektura a vybavení místnosti jsou označené pouze negativními mezerami v červeném povrchu. Ústřední osou kompozice jsou “dědečkovy hodiny bez ručiček” – naznačující jako by se v oáze umělcova ateliéru zastavil čas. Více o této malbě a jednotlivých předmětech naleznete ZDE.
V Kodani vystavené obrazy a kresby úzce související s ústředním Červeným ateliérem pomohou návštěvníkům více osvětlit historii samotného obrazu: jeho odmítnutí mecenášem, který si jej objednal, jeho mezinárodní cesty i jeho konečné získání do sbírek newyorské MoMA. Naleznete rovněž bohatý výběr archivních materiálů, včetně fotografií a dopisů, které odhalují nové informace o námětu, provedení a historii obrazu.
Henri Matisse (1869 – 1954) byl vše prozařujícím ústředním dnem/sluncem – Picasso nocí/měsícem. Přitahovali se a respektovali každý ze svého prostoru a pólu. Matisse byl sluncem svého vesmíru. Spoléhal se na cit a intuici, vhled a podstatu. Bez teorie si byl vědom sil, které využívá a na obrazech „projemňuje“. Námětová látka mu však byla lhostejná, respektive obyčejná. Neměl rád teorie, sám se však k tvorbě někdy vyjadřoval.
Díla fauvistů, s kterými je umělec zpočátku ztotožňován, se vyznačují jednoduchou konstrukcí obrazu bez přílišného prostorového vnímání a především bez stínování, šlo jim o čistotu barvy, harmonii a emoce. Na diváka má z obrazů působit především výrazovost barevných ploch. „Chci vytvořit příjemné umění využitím zářivých barev, které mají podpořit čistotu kompozice,“ prohlašoval dnes světoznámý Henri Matisse.
Z malířových výroků vybíráme:
„Síla výrazu, zmocňující se diváka, vyzařuje z barevných ploch.“
„Výrazové hodnoty barev vznikají ve mně instinktivně… O výraz lidskosti se nemusíme starat. Buď se jí zmocníme, nebo ne. Jestliže ano, prostoupí dílo tak jako tak.“
„Nemohu otrocky kopírovat přírodu, musím ji interpretovat, podřizovat ji duchu obrazu… Pro mne je nejdůležitější koncepce… Tvořit znamená to, co máme v sobě.
„Dílo musí samo v sobě nést svůj veškerý význam a sugerovat jej divákovi ještě dříve, než si uvědomí námět… Mělo by uklidňovat a poskytovat pohodlí jako dobrá lenoška, v níž se odpočívá po fyzické únavě… Umělecké dílo je výsledkem dlouhého pracovního procesu. Umělec vyčerpá beze zbytku všechny možnosti jevového světa, které mohou posílit jeho vnitřní vizi…“
„Právě nejprostší prostředky dávají umělci největší možnosti výrazu… Nikdy nesmí být umělec zajatcem sebe sama, zajatcem manýry, zajatcem své slávy, zajatcem úspěchu.“
„Vývojové stadium našich smyslů neurčuje bezprostřední okolí, ale určitý okamžik v civilizačním procesu. Rodíme se s pocitovým bohatstvím určité epochy. A to platí víc než všechno, co se v této epoše můžeme naučit. Vývoj umění nevychází jen z jedince, ale také z vůle generace, jejíž dědictví jedinec zastupuje. Nemůžeme prostě dělat cokoliv. Nadaný umělec nemůže pracovat libovolně. Kdyby se opíral jen o svůj talent, nemohl by existovat. Nejsme pány své tvorby. Je nám uložena.“
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku