Součástí sbírek Národní galerie Praha je několik unikátních světelných plastik od průkopníka kinetického umění Zdeňka Pešánka (1896 – 1965). Nyní vychází pečlivě připravená knižní publikace shrnující textem i obrazem jejich odborný průzkum a následné restaurování. Jednalo se celkově o výjimečnou záležitost, práci s netradičními materiály – experimentujícím moderním uměním, kterému však bude již bezmála jedno století.
Naposledy jsme se setkali s Pešánkovým dílem letos na premiérové výstavě Kinetismus: 100 let elektřiny v Kunsthalle Praha, kde tohoto českého umělce doprovázela díla světových autorů. Expozice tematicky představila projevy dalších netradičních průkopníků, jakými byli Mary Ellen Bute, László Moholy-Nagy nebo Marcel Duchamp.
Právě vycházející monografie Národní galerie Praha shrnuje problematiku průzkumu a restaurování děl Ležící torzo a Mužské a ženské torzo, určených původně pro fontánu lázeňství v československém pavilonu na světové výstavě v Paříži v roce 1937.
Jde o jedny z prvních a výjimečně dochovaných uměleckých děl z plastu – acetátu celulózy. Uměleckohistorická část uvádí Pešánkovu tvorbu a vznik obou plastik v kontextu českého a světového umění. Problematika mezioborového průzkumu děl z těchto materiálů a následné restaurátorské postupy, prezentované v jednotlivých kapitolách, jsou v českém prostředí jedinečné a otevírají tak komplikovanou problematiku přístupu, ochrany a uchování uměleckých děl z moderních materiálů – plastů.
Kniha: Pešánek – Torza, Irena Nývltová, Radka Šefců, Klára Velíšková (eds.) 194 stran, 100 reprodukcí česky, více informací naleznete ZDE.
-red-
foto: Kunsthalle Praha a Národní galerie Praha
Diskuze k tomuto článku