Retrospektivní výstavu průkopníka op artu a konstruktivistického umění Milana Dobeše (nar. 1929) uvádí Muzeum umění Olomouc. Návštěvníci získají – díky kurátorské koncepci Giny Renotière a Ivana Jančára – hluboký vhled do života a díla umělce, který vystavoval s ikonami výtvarného umění, Warholem, Vasarelym, Anuszkiewiczem a mnoha dalšími. Svou tvorbou překročil hranice Československa, stal se respektovanou osobností světové avantgardy a jeho tvorba formovala českou i slovenskou výtvarnou scénu druhé poloviny 20. století.
Cesta k mezinárodně uznávanému umělci nebyla pro rodáka z Přerova, který většinu ze svých pětadevadesáti let prožil na Slovensku, vůbec jednoduchá. Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1951–1956) čelil problémům kvůli svému „kapitalistickému původu“ a ve studiu mohl pokračovat jen díky podpoře profesora Jána Mudrocha. Zásadním momentem a zlomem v jeho kariéře byl tříměsíční pobyt ve Francii, kam mohl odjet díky fingované žádosti o sňatek. Dostal se do kontaktu s moderním uměním, přičemž se živil malováním pouličních scén.
Z VÁCLAVÁKU K MEZINÁRODNÍMU VĚHLASU
V roce 1966 dostal nabídku vystavovat v Domě československo-sovětského přátelství v Praze, baště umění socialistického realismu, což paradoxně znamenalo jeho průlom do světového umění. Výstava světelných a kinetických objektů v atraktivním prostoru na Václavském náměstí, která byla původně plánována jako „truc akce“, přilákala 56 000 návštěvníků. Upoutala také pozornost světově významných teoretiků, včetně Franka Poppera a Uda Kultermanna, kteří Dobeše zařadili mezi klíčové osobnosti kinetického umění a op-artu. Frank Popper následně pozval Dobeše na výstavu Kunst–Licht–Kunst v Eindhovenu, první poválečnou výstavu tohoto druhu na světě.
Poté putovala Dobešova díla na prestižní světové výstavy – Documenta 4 v Kasselu (1968), EXPO ’70 v Ósace či Bienále v Montevideu v roce 1969, kde získal První cenu za kinetickou plastiku. Vedle Victora Vasarelyho, Andyho Warhola, Edwarda Kienholze nebo Martiala Raysse byl pozván do Helsinek na výstavu Ars 69, kde vystavovalo šest desítek nejlepších světových výtvarníků. „Jak jsem se tam dostal, nevím, ale byl jsem tam. A se mnou tam byl ještě Kolář,“
vzpomínal Milan Dobeš po téměř půl století pro filmový dokument Muzea umění. „A víte, že mi to tehdy nepřišlo. Já jsem si myslel, že tam patřím,“ směje se při vzpomínání Milan Dobeš. Jeho postavení mezi klíčovými představiteli světového konstruktivismu potvrdila v roce 2013 účast na prestižní výstavě „Dynamo. Století světla a pohybu v umění 1913–2013“ v Grand Palais v Paříži, která rekapitulovala století kinetického umění. Z bývalého Československa byli na výstavu vybráni pouze František Kupka a Milan Dobeš.
Jedním z vrcholů Dobešovy kariéry byla v roce 1971 spolupráce s American Wind Symphony Orchestra v USA, kde se podílel na tvorbě monumentálního světelně-kinetického objektu, který byl synchronizován s hudbou významných skladatelů, jako byli Krzysztof Penderecki a Toširó Mayuzumi.
SVĚTLO, POHYB A RYTMUS – JEDINEČNÁ ESTETIKA
Milan Dobeš je jako ekvilibrista pracující se světlem a pohybem, je tvůrcem precizních op artových grafik i rozsáhlých prostorových kinetických objektů. Rafinovaný iluzionista a barevný minimalista pracující racionálně, a přitom dosahující překvapivě emotivně působící díla. Svou tvorbou mění realitu prostoru, pulzujícími díly pohlcuje diváka a přenáší ho do jiných světů.
„Naše retrospektiva nabízí průřez tvorbou Milana Dobeše. Mezi zhruba 180 díly je 18 od dalších významných světových tvůrců konstruktivismu a kinetismu, což dává divákovi možnost porovnání s vrcholnými představiteli této oblasti výtvarného umění. Mnozí ze zastoupených Dobešových souputníků s ním udržovali přátelský vztah a korespondenci,“ doplňuje kurátorka Gina Renotière.
„Výstava mohla vzniknout díky velké vstřícnosti k zápůjčkám nejen významných státních galerií, ale i soukromých institucí a sběratelů,“ vysvětluje Gina Renotière s tím, že součástí expozice budou také objekty a grafiky z velkorysého Dobešova daru do sbírky Muzea umění Olomouc.
Velká rotace 1, 1992
Olomoucká výstava vznikla ve spolupráci s Ivanem Jančárem, emeritním ředitelem Galerie města Bratislava, členem mezinárodního sdružení výtvarných teoretiků AICA a nositelem ceny Hvězda Itálie, kterou mu udělil italský prezident. Ivan Jančár je dlouholetým kurátorem a autorem mnoha výstavních projektů na Slovensku i v zahraničí, kromě jiného i výstav Milana Dobeše, je také autorem jeho dvou monografií.
Výstava: Milan Dobeš. Oslava barvy, světla a pohybu / Průkopník kinetického a konstruktivistického umění v Československu, kurátoři: Gina Renotière, Ivan Jančár, Muzeum moderního umění, Trojlodí / Olomouc, do: 7. září 2025
-red-
foto: MUO, Tereza Hrubá
Diskuze k tomuto článku