Čtěte také

Richard Drury: „Pokud umění neřeší jádro lidského bytí, je zbytečné.“

Před 3 měsíce

Magdalena Juříková o sochách a veřejném prostoru

Před 4 měsíce

Dnes zažíváme relativní celospolečenskou svobodu, kde vše „je dovoleno“ v rámci konvenčních pravidel. Hrozí však pokračující paušalizace a relativizace a další rysy konzumní společnosti. Dilema Hesseho Stepního vlka (nevázaná přirozenost X společenské normy), je – zdá se – odsunuto do skrytu soukromí každého z nás. I dnes existují alternativní světy, ale nejsou už tak vyhraněné a společnosti nebezpečné. Dříve zde panovala totalita… Zkuste si představit, jak byste v ní asi tak existoval, co a jak (pakliže vůbec) tvořil…

Tohle relativizování svobody nemám rád. Já se cítím v dnešní společnosti naprosto svobodně. Jsem dítě revoluce, bylo mi 10 když to padlo a já to i přesto intenzivně prožíval. Otec po večerech lepil po čtvrti plný komoušů plakáty „Havel na hrad“ a oni je ráno strhávali. Matka dokola opakovala, že nás zavřou a mě nevezmou ani na obráběče kovů. Bohužel většina společnosti vůbec nepochopila co se stalo a výsledkem je flustrovaný a fašizující se pivní národ. Hodněkrát jsem se zamyslel a kriticky přemýšlel jak by se kdo z mých vrstevníků a přátel, včetně mě, zachoval v totalitě. Někdy je to nepříjemné, protože by mezi nimi byli určitě i agenti a práskači. Pokud by byla zachována má výchova, tak bych se moc dobře neměl, jsem dítě svobody a to se s bolševikem moc neslučovalo, těch deset let mého života které jsem v režimu prožil tomu nasvědčovalo. Jestli bych tvořil netuším, zřejmě bych tvořil z flustrace a né z radosti.

Nemířím ani tak k debatě, která se rozpoutala kolem vaší výstavy v „zaprodaném“ Mánesu komerčního, dříve „uměleckého“ … Prý jste nad těmito úvahami povznesen…? Ale přeto – jak vnímáte polarity svoboda – komerce, avantgarda – lidovost, morální – relativní apod.?

To jsou předsudky a prázdné fráze. Z části jsou tvořeny takovým tím zálesáckým přemýšlením tohodle národa, který nevím kde se vzal. V naší zemi má slovo „komerční“ pejorativní nádech. Jedna z prvních výstav v galerii Mánes po dokončení v roce 1930 byla výstava automobilů. Idealizace a snaha o přivlastnění tohoto výstavního prostoru skupinami umělců žijících z grantů je legrační.