Tématem nejnovější sochařské práce Anny Hulačové (*1984), vytvořené pro výstavu v brněnském Domě umění, je zemědělství, respektive jeho současný stav, podílející se velkou měrou na prohlubování ekologické a environmentální krize a jejich dopadů na naši planetu. Název výstavy Eating Planet, česky přeložený jako Pojídaná nebo Pojídající planeta, odkazuje kriticky k aspektům moderního zemědělství, jehož cílem je výrazné zvýšení produkce a spotřeby, vedoucí k vyčerpání a rozsáhlému poškozování půdy a životního prostředí i k narušení přirozených vztahů k půdě a potravě.
Instalaci volně komponovaných figurálních betonových soch a sousoší pojímá Anna Hulačová jako zvláštní symbiózu nebo hybridní spojení člověka a stroje (konkrétně zemědělských nebo technologických přístrojů). Stylizované lidské postavy zbavené individualizovaných rysů připomínají mechanizované automaty propojené se stroji, které obsluhují. Formálně odkazují k meziválečnému sochařskému sociálnímu civilismu, v němž bylo téma spojení člověka a techniky vnímáno jako pozitivní utopické gesto; stejně tak jsou patrné odkazy k modernistické abstrakci především v plochách s lineární kresbou, která vytváří kontrast k plnému sochařskému tvaru.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku