Výjimečné osobnosti přitahují pozornost, vymykají se navyklým stereotypům a zpravidla budí rozporuplné reakce. Jejich originální vidění světa i společnosti, ve které se pohybují, přináší nové a nekompromisní pohledy i podněty. Výtvarné umění je v posledních letech zaplaveno artefakty nejrůznějšího kalibru – většinou však máme co dočinění s prázdnými formami, povrchními gesty a zištnými strategiemi. Jejich autoři hledají a nabízejí spíše efekty, které ale příliš nerezonují s jejich vnitřními pocity a jasnými zásadami. David Černý (nar. 1967) je jiný.
Mediálně známý, vyslovuje se k nejrůznějším otázkám s citem pro pointu a provokativní, respektive vyostřenou gradaci. Může mu být vyčtena sebestřednost, avšak mimořádná pracovitost, dotažená kreativita a účinná sebeprezentace mu v žádném případě nechybí. Energie má na rozdávání. S jeho díly se můžeme setkat v prestižních galeriích a muzeích v mnohých částech světa. Jeho díla se stala významnými položkami globálních turistických průvodců. Sám okolní současné umění příliš nesleduje, zvláště odhmotnělé ba chudokrevné koncepty zásadně odmítá, ignoruje je nebo zesměšňuje. Ani znatelnější stopu transcendence či tajemství u něj nenajdete. Vlastně je to člověk i umělec pragmatický a vzácně cílevědomý; přátelé má spíše mimo okruh výtvarného umění a galerijního provozu, kterým by se cítil svazován a manipulován. Pádnou sochou či dominantním objektem vyjadřuje kontinuálně své jasně pojaté názory tvůrčí, osobní i občanské. Do ničeho si nenechá mluvit – je si umělcem, kurátorem i producentem v jedné osobě. Je autonomní, suverénní, ale umí i pochybovat. Cíleně pracuje se svými tématy: s nadsázkou, groteskností či alegorií je rozehrává a precizuje v patřičných technikách a dimenzích – i posouvá je ve výsledku do širších souvislostí a nezvyklých naléhavostí.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku