Muzeum umění Olomouc otevírá 6. května výstavu věnovanou jedné z nejpozoruhodnějších, a přitom dlouho opomíjených sochařek střední Evropy – Marii Bartuszové. Projekt s poetickým názvem Malé prázdno plné malého nekonečného vesmíru navazuje na mezinárodní úspěch její tvorby potvrzený v posledních letech například prezentacemi v londýnské galerii Tate Modern či salcburském Museum der Moderne.
Pražská rodačka Maria Bartuszová, která většinu života tvořila v ústraní slovenských Košic, rozvíjela originální sochařský jazyk založený na vztazích mezi hmotou, prázdnem a dotykem. „Výchozím významovým prvkem pro ni byla nádoba, předmět vytvářející dutý tvar. Nádoba-váza, tvarem podobná ženskému tělu, je archetypálním symbolem mateřství, plodnosti, kreativity, života a rodičovství,“ vysvětluje kurátorka Gabriela Garlatyová. Olomoucká retrospektiva není jen připomínkou výrazné osobnosti, ale i pozvánkou k citlivému vnímání sochy jako živého organismu.
Návštěvníci spatří klíčové okruhy autorčiny tvorby: od raných biomorfních plastik přes experimenty s tzv. gravistimulovaným či pneumatickým odléváním, díky nimž se hmota proměňuje v tenkou, téměř zranitelnou skořápku. Bartuszová pracuje s fyzikálními principy – tlakem, gravitací či nafukováním. „Kolem roku 1981 začala také experimentovat s dutými formami balonů. Ve stavu tuhnutí do sebe vkládala tenké skořápky vejčitých tvarů a vrstvila z nich Nekonečná vejce,“ doplňuje Gabriela Garlatyová s tím, že její dílo dnes rezonuje i v širším kontextu. Blízké je například tvorbě francouzské sochařce Louise Bourgeois či americké malířce a sochařce německého původu Evy Hesse. Přesto si uchovává jedinečnou polohu: tiché, soustředěné zkoumání vztahů mezi člověkem, přírodou a prostorem.
Aktuální výstava vznikla ve spolupráci Muzea umění Olomouc s Alšovou jihočeskou galerií v Hluboké nad Vltavou a Archivem Marie Bartuszové v Košicích. „Je součástí řady výstav, jimiž MUO zpřístupňuje autorky a autory s kořeny v Československu, jejichž význam pro domácí prostředí často potvrdilo až výrazné zahraniční ocenění,“ doplňuje kurátorka Gina Renotière.
Dílo Marie Bartuszové totiž představily na samostatných výstavách londýnská galerie Tate Modern (kurátorka Juliet Bingham) a salcburské Museum der
Moderne, které se konaly v letech 2022–2024. Její práce byly mezinárodně prezentovány na documenta 12 v Kasselu v roce 2007 (kurátorka Ruth Noack) a na bienále v Benátkách v roce 2022 (kurátorka Cecilia Alemani). Díla Marie Bartuszové se nacházejí ve sbírkách Tate v Londýně, Kontakt ve Vídni, Centre Pompidou v Paříži a dalších muzeích a soukromých sbírkách.
O AUTORCE
Maria Bartuszová (1936–1996) se narodila v Praze, kde žila do roku 1961. Studovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a podněty, které na ní získala, byly pro její tvorbu zásadní. Na Slovensko se přestěhovala se svým manželem, sochařem Jurajem Bartuszem (1933–2025), s nímž se seznámila během pražských studií. Manželé se usadili v Košicích na východě Slovenska, ve městě, které se pro Marii Bartuszovou stalo novým domovem, kde žila a tvořila do konce života. Zároveň se tu odvíjel příběh umělkyně na okraji, té jiné, menšinové, cizí, který formoval její dílo jako autentickou stopu, jež překročila kontext, v němž vznikla.
foto: muo
