Lze zviditelnit něco, co chybí či již neexistuje? Umělci různých národností (české, maďarské, polské, slovenské, jihokorejské, tchajwanské, ukrajinsko/izraelské) se na tuto otázku snaží odpovědět svými grafickými a fotografickými díly a autorskými knihami prezentovanými na výstavě s názvem Vizualizace nepřítomnosti v Galerii Hollar v Praze. Ve své tvorbě se mimo jiné zaměřují na témata spojená s nekonečným koloběhem života a smrti a reflektují nejistou realitu, pocity izolace a odcizení, které nechávají vizuálně zaznít.
Mnohá prezentovaná díla jsou velmi intimní zpovědí každého z autorů a většina z nich zdůrazňuje, že jejich samotná tvorba byla určitým očistným procesem, ať už vedoucím k vypořádání se a vzpomínání na své vlastní předky, na dětství, na konkrétní životní události či procesem směřujícím k obecnějším tématům všeobecného vnímání lidství, lidské historie a lidských artefaktů, které přetrvávají a asociují nové myšlenky a vzpomínky. Ty se stávají vizualizací nepřítomnosti.
Celou expozicí doprovází diváka opakující se abstraktní motivy zatížené nedávnou a stále se opakující historií, váhou vzpomínek poznamenaných ztrátou blízkých a touhou po již nemožném spojení, jež vytváří prostor pro pocit určitého tajemství a ne/pochopení. Vzniká tak místo tzv. druhého života konkrétních situací a chvil ze života jedince nebo celého lidského pokolení. Přestože by se mohlo zdát, že něco vymizelo, ať už cíleně a násilně či přirozeným koloběhem věcí, stále je to přítomné v lidských dějinách, v nás samých. Mění se pouze význam a síla daných skutečností.
Jako příklad lze uvést díla tří vystavujících umělců, kteří v současné době žijí v USA. Jenny Rafalson se narodila v Sovětském Svazu a těsně před jeho rozpadem emigrovala se svými rodiči a prarodiči do Izraele. Její babička, která původně žila na Ukrajině, si s sebou odvezla pár kusů „ruského porcelánu“. Tyto nádoby se postupem času staly téměř jedinými hmatatelnými artefakty, které celou rodinu pojily s jejich původní domovinou. Po smrti babičky se tyto nádoby vzpomínek pro Jenny změnily v konkrétní vizualizaci nepřítomnosti – její babičky a jejího původního domova, do kterého se již nevrátila. Po začátku války na Ukrajině se tyto asociace ještě prohloubily. Místo, kde její babička žila, již neexistuje.
I Sun Young Kang pracuje se vzpomínkami, tentokrát jsou to deníkové záznamy jejího otce, které se jí dostaly do ruky několik let po jeho smrti. Na jednotlivých zavěšených svitcích může divák číst jeho texty a komunikovat tak s dílem. Texty jsou vypálené, čímž vznikl negativní prostor a prázdnota pro vizualizaci jeho nepřítomnosti. Celý proces tvorby tohoto díla je propojen i s jihokorejským tradičním rituálem předků, při němž se během pohřebního obřadu při pálení kadidla vyvolávali duchové předků. Když je dobré osvětlení, vypálený text vrhá stíny, které symbolizují smrt, ovšem bez světla – tedy života – by k tomu nedošlo. Je to nekonečný příběh koloběhu života a smrti a jeho vizualizace.
Tchajwanský umělec Ming-Jer Kuo vychází ze svého původního zaměstnání coby enviromentální inženýr, díky čemuž analyzuje měnící se perspektivy a proměňující se městské formy, u nichž hledá určitý systém opakování. Na svých fotografiích zkoumá tzv. negativní prostor v městských oblastech – hřbitovy, které při postupném abstrahování z pohledu z výšky napodobují astronomické fotografie, které odrážejí území smrti. Jeho díla mají zdůraznit často nepovšimnutý aspekt velkoměstského – v jeho případě newyorského – života a zdůraznit gigantickou plochu městského prostoru, kterou obsazují živí na úkor mrtvých a naopak.
Zuzana Duchková
Výstava: Vizualizace nepřítomnosti / Visualization of absence: Sun Young Kang_Ming, Jer Kuo, Jan Měřička, Katarzyna Pietrzak, Miloslav Polcar, Jenny Rafalson, Jaroslava Severová, Daniel Szalai, Jana Šindelová, Imre Tolnay, Lenka Vilhelmová, Kurátorka: Zuzana Duchková, Galerie Hollar, Praha, do 4. srpna 2024
Komentované prohlídka: 31. července od 17 hodin
foto: Galerie Hollar
Diskuze k tomuto článku