Ve čtvrtek 4. prosince zemřel ve svém táborském bytě mimořádný Milan Nakonečný (+93) – polyhistor, pedagog, psycholog, také však malíř a velký český mág, autor Lexikonu magie a celé řady studií a publikací, bývalý předseda obnovené hermetické společnosti Universalia. Jako málokdo poznal při svých „hlubokých ponorech“ do hlubin hermeneutiky nejen lidskou duši, ale i další roviny našeho bytí. Vše nahlížel nejen do hloubky, ale i šíře, tedy v širších souvislostech odvíjejících se v skrytých či „tajných dějinách světa“. Patřil k hlasitým odpůrcům současného stavu demokracie a západní kultury, komunistický režim mu znesnadňoval život a obecnou cestu ke vzdělání. Až do svých devadesáti let aktivně působil na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Ve svých knihách i předmluvách jiných autorů přibližoval témata o magii a zvláště pak hermetismu – tedy panteismu, jehož cílem je nacházet vnitřní jednotu a soulad s přírodou.
Zřejmě poslední publikací vydanou za života Milana Nakonečného je jeho nedávná novinka z nakladatelství Vodnář. Kniha Hermetismus (2025) v typickém zeleném přebalu je souhrnem autorovy celoživotní lásky, bádání (ale i praktikování) a zkrátka „světonázoru“, který vyznával a šířil. Publikace tak doplňuje Nakonečného předešlou knihu Smaragdová deska (2023) – a trilogii mělo či má završit obnovené vydání spisu o martinismu. Při nedávném setkání s nakladatelem Vladimírem Kvasničkou jsem se dozvěděl, že to bylo jedno z velkých přání Milana Nakonečného, kterému zdravotní potíže již nedovolovaly fyzické psaní.
Vedle celé řady odborné psychologické literatury či občasných „divočin“ (Umění a psychoanalýza) se Nakonečného vhledy a znalosti projevily i v doslovech či úvodních statích. Poslední za autorova života vydanou byla v tomto ohledu mimořádná publikace pod titulem: Julius Evola – Metafyzika sexu. A opět se jedná o mimořádně zajímavou, nevšední a fundovanou Nakonečného studii.
Ve „skrytých vědách“ se stal – jak už bylo řečeno – Nakonečného ústředním tématem hermetismus. Kromě letošní zmíněné novinky připomeňme jeho skvělou knihu Novodobý český hermetismus (Eminent, 2009), jehož i druhé rozšířené vydání je dávno rozebráno. Tento úvod do studia okultního esoterismu připomíná původ hermetismu (egyptské, respektive helénské období), jeho další pokračovatelé (italská renesance, Giordano Bruno, Michael Maier, John Dee atd.). Avšak, jak název napovídá – po úvodních kapitolách se Milan Nakonečný pouští do mapování novodobých českých hermetiků či martinistů (Jiří Karásek ze Lvovic, Petr Kohout alias Pierre de Lasenic, Jan Kefer a kabalista František Kabelák a další). Jedná se tedy o převážně pražský okruh (o mimořádném působení Otakara Grieseho v Přerově), rodící se aktivity esoterického hnutí na počátku 20. století. Osobnosti, prameny, překlady, společnosti jako byla Universalia – to vše vytvářelo mimořádnou půdu zvláště pak mezi válkami. Nakonečný však v této přehledné knize nemůže zapomenout ani na zdejší průkopníky, mezi nimiž ční zámecký baron Adolf Leonhardi – otec novodobého hermetismu ze Stráže nad Nežárkou.
První zlaté období hermetismu („spodního proudu kulturní paměti Západu“) v Čechách spadá do doby panování císaře Rudolfa II. Habsburského, druhým časem hojnosti se stala nakonec třicátá léta 20. století, kdy se v Praze sešla zmíněná trojice „skutečných Mistrů tajných věd“ – tedy: velký znalec okultismu Pierre de Lasenic, teurg Jan Kefer a kabalista František Kabelák. „Český hermetismus byl v té době povýšen na světovou úroveň,“ píše Milan Nakonečný, který na tuto linii plnohodnotně navazoval a dále pokračoval v „osvětě“, když na úvod své poslední knihy píše: „Kniha, kterou má čtenář v ruce pojednává o takovém alternativním světě, který byl nazýván okultním či esoterním (skrytým) světem. Významnou kulturou, plnou pozoruhodných tajemství, byl starý Egypt, symbolizovaný pyramidami, sfingou, chrámy a dílem, jež představuje jeho zasvěcenec, posel bohů a bůh písma a kultury Toth (Thovt), kterého staří Řekové v době helenizace Egypta pojmenovali Hermes Trismegistos, ovládající alchymii, astrologii, magii a divinaci. Esoterní podstata jeho učení a praxe, skrytá v jeho tezích zvaných Smaragdová deska, se po něm nazývá hermetismus a je to dnes nejrozšířenější doktrína a práce západního esoterismu, uvádějící studující do individuálního a skupinového duchovního života, který je protivenstvím úpadku současné západní spirituality.“
P.S. Jako úvod do tématu připomeňme knihu: Erik Hornung – Tajemný Egypt / Kořeny hermetické moudrosti. Autor (profesor na univerzitě v Basileji, jeden z největších znalců staroegyptského náboženství, jazyka a kultury) zde pojímá problematiku z vědeckého hlediska, přehledně a čtivě. Z úvodu citujeme: „Esoterik má co činit se skrytými, často záměrně tajenými pravdami, které lze vytušit pouze intuicí nebo zjevením a které se vymykají jakémukoliv experimentálnímu ověření. Esoterika je zvláštní, iracionální a intuitivní způsob myšlení, který se zaměřuje na všeobsáhlou jednotu přírody a na sounáležitost uvnitř této přírody a počítá s možností neomezené proměny. Žije z neodolatelného půvabu tajuplnosti a z přesvědčení, že dosáhla vyšších úrovní vědomí., jež zůstávají uzavřeny těm, kdo do těchto tajemství ještě nejsou ´zasvěceni´. Úbytek náboženských vazeb v naší době způsobil, že ezoterika hraje stále více roli náhradního náboženství a stává se zdrojem praktické životní pomoci, čímž vlastně ztrácí svou povahu tajného vědění.“
text a foto -rw-
Rozhovor s Milanem Nakonečným naleznete zde.
Diskuze k tomuto článku