Malířské dílo Jean-Michela Basquiata se dnes těší nebývalé pozornosti a snad až kultovnímu vzývání. Při bezprostředním setkání s těmito obrazy je divák vskutku lapen a vtažen nevšední sugestivitou, upřímností, spontaneitou i svéráznou vizualitou. Vidíme zde směs jakéhosi zvláštního dětského vidění, newyorské alternativy, respektive pouliční kultury, a zvláště pak cizokrajných vlivů či rituálů až šamanských. Žije tedy nadále umělecká legenda, ale stejně tak konkrétní odkaz, který dodnes zásadně spoluvytváří multikulturní podobu současného umění napříč styly a žánry. A to v plné míře doložila poslední výstava v Londýně, která jistě stála za návštěvu. Byla ojedinělou příležitostí vidět Basquiatovo dílo v takové šíři. Více než sto exponátů shromážděných ze soukromých i státních světových sbírek bylo možné shlédnout v Evropě vůbec poprvé. Malby, kresby, zápisky, objekty, fotografie a další materiály poukazovaly navíc názorně na Basquiatův vliv na celé vizuální umění až do současnosti.
Jean-Michel Basquiat (1960 – 88) se stal již za svého krátkého života fenoménem a jeho rozsáhlé dílo budí pozornost do dnešních dní. Nezvykle pojaté syrové obrazy jsou vskutku jedinečné, na aukcích dosahují závratných částek a výstavy bývají vždy událostí. Tak tomu bylo i na souborné přehlídce Boom for Real probíhající v Barbican Centre v Londýně. Z Basquita se stal mýtus osamělého a sebe stravujícího poutníka, i když médii je to příběh poněkud zjednodušený a řádně vypointovaný. Jeho krátký a dramatický vzestup nese v sobě až archetypální znaky, ale i předzvěst budoucího pohybu euroamerické kultury. Jen těžko lze dnes soudit jaký osud by čekal na malířovu tvorbu, nebýt přátelství, spolupráce, marketingu a podpory „velkého“ Andy Warhola. Jisté však je, že samo o sobě toto dílo obstojí a nese v sobě nejen svědectví newyorské scény osmdesátých let, ale i kvality a kouzlo dodnes živoucí a uhrančivé.
Basquiatova tvorba tedy není jen nějakou prošlou „konzervou“ a nadále do sebe uzavřenou výstavní kolekcí. Má stále dopad a vliv na řadu umělců napříč obory. V Brooklynu roku 1960 narozený post-punkový malíř a básník se vynořil z newyorské undergroundové scény spolu s vrstevníky jako byli malíři Keith Haring nebo Julian Schnabel. S ním se zjevila nevídaná syrová energie v podobě, kterou mu předurčil i jeho původ – otec byl Haiťan a matka Portorikánka – ale i zázemí a výchova. Díky péči rodičů mluvil vedle angličtiny rovněž francouzsky i španělsky a v těchto jazycích četl díla zejména symbolistů, stejně tak mytologii či historii. Matka, kultivovaná designérka syna od dětství vodila na výstavy a podporovala jeho umělecké nadání. Až do 7 let žil životem normální americké středostavovské rodiny.
Vše se začalo odvíjet jiným směrem, když Jean-Michela srazilo na ulici auto a musel strávit několik měsíců v nemocnici. Pro ukrácení dlouhé chvíle mu matka koupila působivě ilustrovanou knihu. Tou byla známá Anatomie člověka od Henry Graye, která poprvé vyšla již roku 1858. Při jejím listování změnil Basquiat svůj pohled na lidské tělo a celý okolní svět – na jeho vnímání, uchopování a zobrazování. Pronikl pod povrch a iluzivní celistvost – za konvence a vizuální klišé. Změnily se však i rodinné poměry. Matka přestala zvládat své maniodepresivní stavy – napadala děti i manžela. Poněkud přísný a snobský otec, u kterého syn a jeho dvě mladší sestry nyní bydleli, neměla pro Jean-Michela a jeho rostoucí bohémství pochopení. Basquiat se uchyloval do ústraní. Kreslil si komiksy a zvýrazňoval jednotlivá – pro něj čímsi důležitá slova. A tak se pozvolna rodil budoucí malířský styl. Basquiat odešel z neutěšeného domova na ulici.
Doba mezi roky 1960 – 70 byla provázena a poznamenána radikálními společenskými změnami. Celý svět volal po změnách. Krotký, etablovaný a již samolibý pop art byl střídán naléhavějším nebojácným expresionismem se sociálními konotacemi. Kluby B-52´ či 54 a další se staly místy setkávání umělecké smetánky i začínajících zvědavců, hédonismus se mísil s revoltou, kokain či heroin s LSD. Sex Pistols se dostali do rádií, anarchismus se prolínal s komercí. Honosné i pouliční párty a životu nebezpečné večírky byly na denním i nočním pořádku. Basquiat se potuloval kde se dalo, a chtěl se prosadit, toužil být viděn i vyslyšen.
Ve škole potkal spolužáka Al Diaze. Spolu vymysleli zkratku SAMOO, kterou začali podepisovat v Soho své nové aktivity – pouliční graffiti s burcujícími sociálně laděnými vzkazy. Avšak jejich sprejování bylo jiné – sofistikovanější a výtvarnější – navíc s angažovaným poselstvím. S Al Diazem spolupracoval Basquiat do roku 1979 a oba jsou dnes považováni za otce „konceptuálního graffiti.“
Basquiat se pomalu, ale jistě stával atraktivní osobností newyorské subkultury – a nově spojoval dosud neviděné či přehlížené protiklady. Vstřebával různé vlivy, poznal Davida Byrna, Jima Jarmusche či Davida Bowieho; nějaký čas chodil s dosud ne příliš známou Madonnou. Kontakt však neztratil ani s jinými „exotickými“ kulturami, ke kterým byl vázán svým původem i naturelem. V roce 1979 založil kapelu Gray (pojmenovanou po autorovi své oblíbené anatomické knihy) a další netradiční uskupení. Hrál na kytaru, klarinet i syntezátor v duchu alternativní „noise music“. A v tomto rozjezdu se na jednom večírku seznámil s již poměrně stagnujícím Andy Warholem, který v něm rozpoznal perspektivního umělce, možná génia. Od té doby neudělali bez sebe ani krok. Basquiat poprvé vystavoval na skupinové přehlídce New York/New Wave roku 1981 v Queensu. Tam zaujal renomované galeristy (zvláště švýcarského Bruna Bischoffsberga). Jeho kariéra začala strmě stoupat. Ve svých 24 se stal světovou hvězdou. Jeho díla si pořizovali soukromí sběratelé, státní sbírky se ošívaly.
Basquiat se s Warholem rozešel (neunesl narážky tisku, který jej označoval za pouhého Warholova výstředního maskota). Zaskočen, stáhl se do ústraní a zvýšil přísun svého oblíbeného heroinu. Trpěl depresemi, ztrácel chuť do života a cítil se opuštěný. V obrazech z posledního roku jeho života jsou již zřejmé poukazy na bezvýchodnost a smrt. Několik měsíců před tím se v Paříži seznámil s africkým umělcem Quattara Wattsem z Pobřeží slonoviny. Sblížili se a plánovali společný odjezd do jeho domoviny. Tam se měl Jean-Michel podle svého přání podrobit šamanským rituálům, kterým instinktivně věřil a jež by mu pomohly zbavit se extrémní drogové zničující závislosti. Odletět měli 19. srpna. Basquiat zemřel v New Yorku na předávkování drogami ve svém ateliéru v pátek 12. srpna na Great Jones Street.
Basquiat po sobě zanechal stovky obrazů a tisíce kreseb (graffiti jsou dnes známa pouze z několika fotografií Henryho Flynta). Basquiat svým životem i dílem ztělesňuje syntézu různých kultur a pohledů na člověka vrženého do neklidné společnosti bez zjevných ba spravedlivých pravidel. Podle mnohých byl génius, který předběhl svou dobu. V květnu 2013 bylo Basquiatovo plátno Dustheads (lze přeložit jako Na andělském prachu) z roku 1982 vydraženo v prestižní aukční síni Christie’s za 48,8 milionů dolarů. Letos v květnu v newyorské aukční síni Sotheby´s získal Basquiantův bezejmenný obraz s lebkou japonský sběratel a podnikatel Yusaku Maezawa za 110, 5 milionů dolarů, což je přes 2,5 miliardy korun. Podle jeho vlastních slov jej plánuje vystavit v muzeu ve městě Čiba nedaleko Tokia.
Radan Wagner
foto: Installation view Barbican Art Gallery 21 September 2017 – 28 January 2018 © Tristan Fewings / Getty Images Artwork: Jean-Michel Basquiat, Untitled , 1982 Courtesy Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam. © The Estate of Jean-Michel Basquiat. Licensed by Artestar, New York.
Diskuze k tomuto článku