Na závěr letošní, ne zcela typické, sezóny představuje Bold Gallery pod názvem Tactile Mind výstavu Moniky Žákové. V díle umělkyně, která patří k velkým talentům současné umělecké scény, najdeme odkaz k experimentální tvorbě šedesátých let. „Monika Žáková vytváří obrazy s absolutní precizní zručností, kdy monochromatické plochy transformuje formou iluzivního lomení hmoty,“ vysvětluje kurátor výstavy Adam Hnojil. Autorka osobitým způsobem ohledává hranice vnitřního prostoru vlastního bytí a tělesnosti. Vytváří strukturu díla, skrze nějž umožňuje divákovi hledět na obrazy jako na mentální mapy její (i jeho) vlastní existence.
Výstava Tactile Mind, která je dosud největší výstavou Moniky Žákové v Praze a probíhá do 9. ledna v holešovické Bold Gallery v ulici U měšťanského pivovaru 6a. Více informací naleznete ZDE.
„Ve své tvorbě se snažím rozšiřovat naše vnímání barevného spektra. Signifikantním prvkem na obrazech je záhyb. Může se tyčit ven a tím něco ohraničovat nebo se může propouštět dovnitř. Tak ukazuje, jak dvě protichůdné věci mohou fungovat současně,“ vysvětluje autorka. Povrchová textura díla je odrazem její metody, v níž záměrnou systematičnost vizuálního uchopení obrazu formální cestou doprovází emocionální rovina vyjádřená barvami, nahrazujícími například světlo a stíny. Srozumitelně uspořádané minimalistické abstrakce rezignují na popisnost, námět či téma a polemizují se zažitými formami našeho po výtce binárního chápání okolního světa. Zajímá ji rytmus, v němž za pomoci gravitace ponechává velký prostor náhodě, která opakované formy narušuje formou chyby, jíž nemusíme rozumět, ale pouze jí vnímat. „Moniku přitahuje krása sama o sobě, jež obsahuje prvek nedokonalosti, stejně jako obsahová nejednoznačnost,“ doplňuje kurátor Adam Hnojil.
Monika Žáková vystudovala v ateliéru Jiřího Sopka na pražské Akademii výtvarného umění. V roce 2011 absolvovala také stáž na Hochschule für Bildende Künste Dresden. Po ukončení studia v roce 2012 se zapojila aktivně do výstavního života a její tvorba se stala předmětem intenzivního zájmu významných českých kurátorů Michala Pěchoučka, Milana Mikuláštíka, Jiřího Machalického, Petra Vaňouse nebo Adama Hnojila. Kromě sólových expozic se zúčastnila četných skupinových výstav jak v České republice, tak v zahraničí a je zastoupena v prestižních soukromých sbírkách. S jejím dílem se seznámili návštěvníci výstav v Německu, Belgii, Kanadě i v Japonsku.
MONIKA ŽÁKOVÁ / TACTILE MIND / kurátor Adam Hnojil:
Monika Žáková vytváří svá díla s absolutní precizní zručností, do které se promítá touha po jednoznačné a naplňující formální dokonalosti.
Monochromatické obrazy iluzivně transformuje a skládá s pomocí lomení hmoty a barvy. Povrchová textura díla ukazuje na autorčin metodický přístup, kdy záměrná systematičnost vizuálního uchopení obrazu formální cestou doprovází emocionální rovina vyjádřená nezřídka barvami, jež suplují světelné kvality, např. světlo a stíny. Uspořádané abstrakce s výrazně minimalistickým vyzněním rezignují na popisnost, námět či téma a polemizují s formami binárního chápání našeho bezprostředního světa. Zajímá jí rytmus, v němž v rámci vlastního procesu, za pomoci gravitace, ponechává velký prostor náhodě, která hmotu narušuje formou chyby, jíž nemusíme rozumět, ale pouze jí vnímat.
Přitahuje ji jak krása sama o sobě, jež obsahuje prvek nedokonalosti, tak i obsahová nejednoznačnost. Umění bylo vždy závislé na stavu vědy a filosofie. Zrelativnění nezávislé existence reality a její závislosti na lidském vnímání je výsledkem tezí o nelineárnosti logiky. Jak tvrdí sama autorka, motiv záhybu má kvalitu navzájem současně platných a koexistujících prostorů, které popírají hierarchické čtení a standardní hodnotící kategorie. Zkoumá hranice mezi plochou a prostorem, obrazem a objektem, a to v události tvoření. Zdá se, že umělkyně osobitým způsobem vědomě zkoumá hranice vnitřního prostoru vlastního bytí a tělesnosti jako jistého svědectví mající formu křehkého místa intimity. Situovanost člověka v tvorbě je formou bezpečí a jedním z možných parametrů jeho ukotvení ve světě, kdy hranice člověka jsou především jeho jazykem vyjádření se. V otevřené komunikaci poznáváme prostřednictvím vizuality nové obsahy a sledujeme vznikání tvarů, které dávají tušit latentní význam děl ukrytý v různých rovinách, plochách nebo zlomech. Porozumění se zvyšuje mírou citlivosti vůči něčemu tušenému, jež nedokážeme pochopit, ale pouze popsat. Diferencuje prostorovou dimenzi změnou ve tvaru, kdy formální akcí posunuje hranice obrazu v různé hloubce. Vznikající objekt je entitou s vlastním rytmem a světlem, kdy pohyb je hlavním popudem k pozornosti diváka a celkový rytmus koresponduje s dynamikou celku. Autorka vlastním senzitivním způsobem tvoří strukturu díla. Participace diváka na kompozicích nicméně vylučuje jejich vnímání jako iluzivních prostorů. Nutí nás na ně hledět jako na mentální mapy s mnoha proměnnými mající mající platnost navzájem se nevylučujících kategorií.
Adam Hnojil
MONIKA ŽÁKOVÁ/ TACTILE MIND
2/12/21 – 9/1/22
Diskuze k tomuto článku