První výstavní dějství roku 2022 s názvem Díra ve stázi odstartovala Pragovka Gallery a The White Room koncem ledna. V rámci dílčích kurátorských sekcí se na výstavě představují dva hostující kurátoři – Niccolò Lucarelli z Itálie a česká kurátorka Tereza Nováková z Artbiomu. Pod kurátorskou supervizí Lucie Nováčkové z Pragovka Gallery vystavuje svá díla celkem 24 umělců na 1100 m². Přehlídka zahájila celoroční projekt se zastřešujícím tématem Napojení, který vznikl v rámci nové kurátorské koncepce galerií na Pragovce. Následovat budou v květnu tematicky vymezená digitální a morfická pole a v září touha po napojení.
„Výstavní program na tento rok je vlastně demokratickým kurátorským experimentem, který těsně propojuje umělce, externí kurátory a galerijní tým v inkubátoru a galerijní laboratoři,“ vysvětluje umělecká ředitelka Pragovka Gallery a hlavní kurátorka výstavního projektu Lucie Nováčková a dodává: „Tematicky je tento experiment ukotven ve třech dějstvích, která se vzájemně prostupují. Dále se pak dělí do jednotlivých aktů, ty vznikají buď přímo ve spolupráci s umělci, nebo ve spolupráci s hostujícími kurátory.“
První dějství, Díra ve stázi, pracuje s rozborem místa z pohledu jeho časových, prostorových i sociálních či sociálně-ekonomických vztahů a zaměřuje se také na díla v kontextu osobní mytologie umělců. Tématu napojení se věnuje z hlediska kontextu místa a vztahu k němu.
Podobně jsou vystavěny i další části celoročního programu. “Technologické zatížení v době pandemie, nárůst datové stopy a rozdíly přirozené a umělé inteligence reflektuje druhé výstavní dějství. Mapuje tak napojení digitální. Osobně se pak velmi těším na dějství poslední, které pracuje s u nás často opomíjeným médiem textilu s důrazem na technologická mistrovství,“ popisuje novou galerijní koncepci Lucie Nováčková.
V prostoru Pragovka Gallery a The White Room v rámci prvního dějství Díra ve stázi od 20. ledna vystavuje 24 umělců díla určená pro prostory tovární haly. Jednotlivé projekty budou postupně představovány ZDE.
„Při přípravě výstavy na ploše více než 1100 m² se sjednocujícím tématem, která navíc zahrnuje dílčí kurátorské sekce, jí bylo třeba najít střed. Ten tvoří proměnné zvukové pole multimediální instalace Sdílená samota vytvořené umělci ze skupiny AUXIG (Petr Hanžl, Polina Khatsenka, Jan Krombholz a Barry Yuk Bun Wan) sdruženými kolem platformy Artbiom pod vedením hostující kurátorky Terezy Novákové. Zvuk umožní prostupnost s dalšími částmi výstavy,” popisuje Lucie Nováčková. „Koncepce tak bude vystavěna asymetricky, kdy centrem je zvuk a divák prochází geologickou i politickou minulostí, pokračuje ukotvením ve fyzickém i éterném těle, reflexí sociálních vazeb až k meditativně laděným projektům v samém závěru přízemní Pragovka Gallery.“
Výstava začala v Pragovka Gallery Entry představením děl z cyklu Mysl v terénu Dagmar Šubrtové inspirovaných sedimenty, které se v jejích obrazech usazují podobně jako v ekologicky nebezpečných odkalištích. Práce Pavla Trubena s názvem Každý, kdo tam byl, zodpovedá sám za seba odkáže k principům odpovědnosti jednotlivce v autoritářském systému prostřednictvím umělecky zpracovaného reliktu strážní lodi z dob socialismu.
Ve vzájemném protikladu budou v největším prostoru postavena průhledná, jemná, křehká, a přesto ryze expresivní díla reagující na prostor galerie Martiny Chloupy a Kateřiny Štenclové a obrazy malíře Jana Herese. Martina Chloupa pracuje se silikonem na nylonové tkanině a pohybuje se na poli figurální exprese. Kateřina Štenclová se pak vyhranila na poli abstraktního expresionismu. O její tvorbě vyšel článek například v časopisech Art in America nebo Arforum. Na Pragovce představí velkoformátová díla na igelitovém podkladě na pomezí obrazu a objektu. Naopak obrazy Jana Herese jsou pevně figurálně usazeny a reagují na situace prožité v období pandemie.
V těsném sousedství se „středem výstavy“ je umístěn neustále se proměňující prostor pro participaci přizvaných umělců určený rámcem a konceptem Susanne Kass a Tomáše Ročka a nazvaný Udržitelná spojení.
Projekt pokračje neuskutečnitelnými napojeními Pavla Tichoně a Davida Helána a intimně laděnou instalací fotografií Lenky Janíčkové. V té autorka snímá meditativní barevné nálady dne a přibližuje je v digitálních tiscích. Navazuje ekologická vize budoucnosti i současnosti Klaudie Korbelič a Lenky L. Lukačovičové nazvaná Hotel OÁZA prostupující z galerie až ven. Petra Švecová promění část galerie v malý skleník plný květin, který se stane bezpečným prostorem pro růst a zkoumání krásy v nejistém světě, a spodní patro uzavře kresebné zachycení zvuku v podání Ondřeje Homoly.
Prostor The White Room v druhém patře budovy pak představuje projekty, které se tématu věnují ze vzdálenější perspektivy.
V rámci kurátorské sekce Blasts Cries Laughter pod vedením Niccola Lucarelliho vystavuují svá díla tři východoevropské umělkyně mladé generace Olga Krykun, Milica Mijajlovic a Tamara Spalajković. Projekt odprezentuje uměleckou reflexi na současné politické dění.
Poněkud jemněji reflektují nálady uplynulého pandemického období obrazy dvou absolventek UMPRUM, Veroniky Nemejovské a Adély Kostkanové. Jedna čerpá inspiraci z alfa stavů při usínání, druhá ji nalézá v přímém napojení na přírodu, v níž tvoří, či na nalezené struktury.
Celé první dějství uzavírá satiricky laděná videoprojekce Magdaleny Kašparové obracející se k letům dospívání současné nastupující generace umělců s názvem My 00´s Diary.
Celkem představí první výstavní dějství Díra ve stázi čtyři prostorově se prolínající tematické sekce (Zachycení v čase a prostoru, Prvotní zvuk a ocas chřestýše / Sdílená samota, (Ne)udržitelná spojení, Futurologický kongres v hotelu OÁZA / Blasts Cries Laughter).
Veřejnosti bude otevřeno do 19. dubna 2022 vždy v od úterý do čtvrtka mezi 14 a 20 hodinou a od pátku do neděle mezi 14 a 18 hodinou. Více informací najdete na x.pragovka.com nebo na facebookových profilech Pragovka Gallery a The White Room.
-red-
Diskuze k tomuto článku