„Napadá mne linka jakési fascinace stavem opuštěnosti. Dá se asi aplikovat na většinu mých fotografií. Je to stav, do kterého je člověk vržen narozením. Je to stav permanentní, který v nějaké podobě člověka ovládá bez ohledu na to, zda se právě nachází v životním období šťastném, nebo méně vydařeném.“ uvádí Ivan Pinkava k otázce kurátora výstavy Pavla Dvořáka, zda je nějaké téma či významová linka, které sám pro sebe považuje ve své tvorbě za stěžejní, ale nikdy se k nim zatím nevyjádřil, veřejně o nich nepřemýšlel.
Trafo Gallery nabízí samostatnou výstavu českého fotografa Ivana Pinkavy s názvem Full Moon In the Eye, která nabízí pátrání po tom, co vlastně pro autora znamenají tělo, tvář a oči, v jakých konstelacích se vše v jeho díle objevuje, co pro něj znamená pohled na tělo a pohled prostřednictvím těla a koneckonců i otázka kdo a na jakém základě se dívá. To vše je leitmotivem výstavy, kterou Ivan Pinkava spolu s kurátorem Pavlem Dvořákem pro Trafo Gallery přichystal. K výstavě vychází stejnojmenná publikace, která bude pokřtěna 1. června od 18.00 hod. Komentovaná prohlídka se uskuteční 13. června od 18.00 hod. Více informací najdete na trafogallery.cz.
Tělo se svýma očima. Nebo snad oči a jejich tělo? Těžko rozhodnout, která z těchto dvou definic podstaty lidského vnímání lépe odpovídá základním principům díla Ivana Pinkavy. Je v každém případě zjevné, že obojí stojí v rámci jeho tvorby v centrální pozici. A to nikoli jen jako jeden ze základních zobrazovaných motivů jeho fotografií, ale především jako východisko k úvahám o povaze a možnostech lidského pobývání ve světě, jako prostředek ke zkoumání fenoménů, které člověka a jeho tělesnost dalece překračují či z ní přinejmenším v jistém smyslu vycházejí.
Otázky spojené s tělem a jeho symbolickými formami, provázejí práci Ivana Pinkavy od samých počátků kariéry v 80. letech 20. století. Nejprve se jeho zájem o toto téma nejvýrazněji projevoval v práci s lidskou tváří, což jej, nutno říci že mnohdy zcela nepatřičně, u mnohých zařadilo mezi portrétisty. Máloco však jeho práci definuje méně vhodně než tato jednoznačná kategorizace, což ostatně platí i ve vztahu k dalším „žánrům“, kterým se věnuje, tedy krom portrétu také aktu, popřípadě zátiší. Ani jedna z těchto kategorií, tak jak je Pinkava ve své práci pojímá, neumožňuje skutečně obsáhnout to, čeho se snaží svou tvorbou dosáhnout.
Při pohledu na tvář se totiž Pinkavův zájem odvrací od konkrétní osobnosti portrétovaného, během fotografování „aktu“ jej nezajímá lidské tělo per se, směřuje-li svůj aparát na předměty a jejich konstelace, nesnaží se vystihnout jejich primární funkce, tvary a struktury. Všechny své záměry směřuje do roviny mnohem obecnější výpovědi, výpovědi o dlouhodobých strukturách našeho bytí, které se sice projevují převážně ve svých konkrétních a fyzických aspektech, ale jejich smysl a význam leží kdesi jinde.
Jednou ze spojovacích linek, která se prolíná celou Pinkavovou tvorbou, je právě problém těla, jeho fyzické podstaty a od ní odvozené symbolické funkce. Tělesnost je jedním ze základních stavebních kamenů jeho práce, přičemž nezáleží na tom, zda se tato tělesnost vyjevuje skrze obrazy tváří a „skutečných“ lidských těl či prostřednictvím záznamů nejrůznějších ne-lidských objektů. Všechny jsou prožívány jako výsostně tělesné, ať už způsobem svého vzniku, svými tématy či prostým uvědoměním si toho, že lidské tělo, naše tělo, je jediným „nástrojem“, který nám umožňuje každodenní i sváteční kontakt se světem ve všech jeho podobách.
Ivan Pinkava (*1961) studoval v letech 1977–1981 Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a následně Uměleckou fotografii na FAMU. V roce 1989 spolu s dalšími fotografy spoluzaložil Pražský dům fotografie (PHP), v letech 2005–2007 působil jako vedoucí ateliéru Fotografie na pražské UMPRUM. Mimo české instituce je zastoupen ve sbírkách Bibliothèque nationale de France v Paříži, Gernsheim Collection v Texasu, Victoria and Albert Museum v Londýně, Kinsey Institute Art Collection v Bloomingtonu, The Dali Photo Museum v Číně, v Museum of Photographic Arts v San Diegu a v mnohých dalších. V roce 2012 uspořádal bilanční výstavu v American University Museum at the Katzen Arts Center ve Washingtonu DC. Souběžně vyšla v nakladatelství Arbor vitae čtvrtá autorova monografie Remains určená pro americké publikum. Od roku 1986 až do současnosti pracuje na volné noze, žije a pracuje poblíž Prahy.
-red-
foto: Trafo Gallery a archiv
Diskuze k tomuto článku