Hélène Leloup (96) je považována za hlavní průkopnici a nadšenou objevitelku subsaharského či oceánského umění. Stala se také uznávanou sběratelkou a galeristkou – specialistkou na umění Mbembe a zvláště pak Dogonů. Její láska se datuje již od prvního příjezdu do Dakaru v roce 1952. Podle slov její dcery byla však “více výzkumnicí než obchodnicí”, přesto dnes vlastní jedinečnou a rozsáhlou sbírku domorodého umění, které propagovala na mnohých světových výstavách, v odborných seminářích i v průkopnických publikacích. Nyní se v požehnaném věku rozhodla podstatnou část své sbírky prodat prostřednictvím aukčního domu Sotheby´s.
První díl unikátní nabídky, která obsahuje 100 položek, bude dražen již 21. června v Paříži. U této příležitosti poskytla dcera slavné sběratelky pro Sotheby´s rozhovor. Část z něj přinášíme: „Moje matka vycestovala do západní Afriky poprvé v roce 1952 na cestě s Národním svazem studentů Francie (UNEF). Hned příští rok začala psát krátké ekonomické články do novin s názvem Pharos. Snila o tom, že se stane novinářkou nebo dokonce půjde do politiky. Její druhá plavba se uskutečnila v prosinci 1957 ve společnosti mého otce Henriho Kamera, kterého potkala a provdala se za něj o tři roky dříve. Tehdy přivezli své první artefakty. Následující rok odjeli do Mali a Burkiny Faso. Ve skutečnosti si moje matka uchovávala všechny faktury za díla, která tam zakoupili, což představovalo obzvláště cenný zdroj dokumentace pro výzkumníky. Navíc neustále zdůrazňovala, že předměty nakupovala vždy přímo od místních lidí,“ vzpomíná dcera Marie-Victoire, která také připomněla počátky galerie svých rodičů, která se z Francie později rozrostla až do New Yorku a dalších míst…
„Otcovi strýcové – bratři Kalebdjianové – provozovali egyptskou uměleckou galerii od roku 1905 na Rue de la Paix č. 12 a otec díky tomuto vzoru velmi brzy vyjádřil touhu stát se také obchodníkem s uměním. Ve 17 letech začal navštěvovat galerii Jean Roudillon, což mu pravděpodobně pomohlo vytříbit svůj pohled na umění. Byl to milý komunikativní člověk – mluvil plynně a s pozoruhodnou lehkostí řadou jazyků. Moje matka neměla stejné sociální schopnosti jako můj otec, zato její charakter byl obzvláště silný! Neúnavně dokumentovala předměty, zajímala se o jejich původ a snažila se pochopit jejich význam a další souvislosti. Spojeni svou vášní pro cestování a africké umění, otevřeli moji rodiče svou první galerii – Remac v roce 1955 na místě Château Scott v Cannes. Okamžitě se začali stýkat s významnými uměleckými a kulturními osobnostmi té doby, včetně Jeana Cocteaua, Tristana Tzary a Pabla Picassa. Na svou první výstavu afrického umění pozvali náčelníky různých domorodých kmenů, což se dostalo až do novinových titulků! O rok později otevřeli svou první galerii v Paříži, na 90 Boulevard Raspail. Galerie mých rodičů v New Yorku byla otevřena v roce 1960, přímo uprostřed Madison Avenue, nedaleko Met a Muzea primitivního umění, což bylo velmi výhodné! Třetí galerii otevřeli v roce 1967 na 245 Worth Avenue v Palm Beach.,” podotýká dcera.
Hélène Leloup žila nejen uměním, ale její vztah k Africe byl celkově hluboký a mimořádný – osobní… Dcera slavné sběratelky ještě odpovídá na toto téma:
Jak byste popsala velmi osobní pouto, které vaše matka udržovala s Afrikou po celý svůj život?
Ze všech afrických umění to bylo nepochybně dogonské umění, které preferovala pro jeho eleganci a zdrženlivost. Říkala, že miluje Mali ze všeho nejvíce, pro jeho drsnou krásu, krajinu a laskavost místních obyvatel. Zvláště oceňovala jejich úctu k ženám. Když v roce 2004 využila svých osobních zdrojů k otevření školy v Kori Maoundé – uprostřed dogonské země – trvala na tom, aby třídy byly otevřeny také dívkám. Byla také velmi hrdá, když viděla, že pro lidi ve vesnici byla za její náklady vykopána studna. Svým způsobem chtěla Africe vrátit něco z toho, co jí dala.
Jaký vztah měla kromě afrického umění k jiným formám uměleckého vyjádření?
Vzpomínám si, že maminka poskytovala pomoc mnoha umělcům a pravidelně je ubytovávala na rodinném pozemku v Cannes. Již v roce 1956 vystavovala ve své galerii v Cannes dílo japonského malíře Kumi Sugaie. Následující rok uspořádala výstavu rakouskému umělci Friedensreichu Hundertwasserovi ve své galerii na Boulevard Raspail. Radila Yvesu Kleinovi na samém začátku jeho kariéry a také vystavovala jeho práce. Později se spřátelila se sochařem Armanem, který byl také velkým milovníkem afrického umění. Ráda doporučovala svým klientům, mezi něž patřili John Davison Rockefeller, filmař John Huston a sběratel a mecenáš umění Marc Ladreit de Lacharrière. Kromě toho nakupovala a uchovávala díla největších umělců své doby. Mezi její oblíbená díla patří Hlava ženy (1960) od Francise Bacona a obraz Paysage Surréaliste (1933 – 1934) od Salvadora Dalího, který si koupila v roce 2004, protože jí připomínal duny v Africe.
Podstatná část obří sbírky se Hélène Leloup ve svých 96 letech tedy rozhodla prodat, jak již bylo řečeno, v pařížské aukční síni Sotheby’s 21. června. Následovat bude dražba v New Yorku plánovaná na začátek příštího roku. Jedná se o jedny z nejdůležitějších nabídek afrického umění, které se kdy objevily v aukcích. Jejich hodnota je mimořádná, i když tomu zpočátku mnoho nenapovídalo. Když Leloup a její první manžel Henri Kamer otevřeli svou galerii v Paříži v roce 1956, bylo na světě jen málo obchodníků s takovým zaměřením – a ještě méně těch, kteří kdy vkročili na africký kontinent. Většina se spoléhala na místní obchodníky, kteří si našli cestu do Paříže nebo Bruselu. Nadšení manželé se naopak přímo vydali do západní Afriky mezi zdejší obyvatele i tvůrce. Za nimi jezdili ve starém americkém armádním náklaďáku a cestovali s místními průvodci zejména do odlehlých nedotčených oblastí. Na základě této dobrodružné výpravy představili pak své objevy po Evropě.
„První výstava byla představena v roce 1957 ve vrátnici prarodičovského domu Kamerů v Palais Miramar v Cannes. Úctyhodných 466 exponátů zahrnovalo také zápůjčky od Picassa, Jeana Cocteaua a Tristana Tzary. Mezi významnými hosty pozvanými na vernisáž bylo i několik afrických náčelníků, často starších a odpovědných za regulaci obchodu s uměleckými předměty v Africe. Moji rodiče byli fantastický tým,” říká dcera Marie-Victoire Leloup, při setkání v Hélènině bytě v Paříži. (Sama paní Leloup už rozhovory neposkytuje.)
Charismatický Kamer se ukázal jako dokonalý obchodník; Leloup byla zodpovědná za výzkum a katalogizaci. Její první velký převrat následoval po inaugurační show během cesty do Senegalu a Guineje. Zaujala ji dětská kresba představující impozantní těla hada Baga – tvary nápadně vysokých a vlnících se dřevěných hadů pomalovaných odvážnými geometrickými vzory, které později objevně publikovala v etnografické studii. “Myslím, že moje matka měla lepší oko,” říká Marie-Victoire. “Můj otec vybíral předměty, které byly klasické a prodejné. Moje matka byla často přitahována k podivnému předmětu, něčemu nevšednímu. Bylo pro ni také důležité, že byly staré, což byl důvod, proč byla prvním kmenovým obchodníkem s uměním, který systematicky datoval objekty pomocí testování uhlíku-14.”
Tato rozdílnost vkusu a přístupu se ještě více projevila poté, co se pár v roce 1968 rozvedl, Henri provozoval newyorskou galerii a Hélène svou vlastní galerii v Paříži, přejmenovanou na Galerii Leloup poté, co se znovu vdala. A to jí čekal ještě další sběratelský objev: Bylo to v Paříži v roce 1972, kdy její vnímavé oko zahlédlo něco cosi podivného a starého. Stalo se tak po válce v Biafře, kdy do Nigérie necestovali žádní cizinci a více afrických obchodníků přiváželo své zboží do Evropy. Jedním z nich byl malijský obchodník z Toga, Oumar Traoré, který jí ukázal monumentální, hrubě otesanou a dosti zchátralou fragmentární dřevěnou sochu, která ji však hluboce dojala. Požádala tedy obchodníka, aby našel další kusy a také zjistil více o lidech, které takové předměty vyráběli. Časem shromáždila dalších jedenáct figurek podobného ražení. Jednalo se o poslední zbývající díla kmene Mbembe, jejichž odvážná sochařská tradice byla mimo region zcela neznámá. Helén připravila z těchto přírůstků několik výstav, které vyvrcholily Metropolitním muzeu moderního umění v New Yorku.
Paní Leloup záslužně rozšířila povědomí o skutečně „syrovém“ africkém umění. Není asi žádným překvapením, že mezi těmito uměleckými díly se v jejím bytě nalézala rovněž díla zmíněného Francise Bacona (jeho Hlava ženy z roku 1960, bude rovněž v aukční nabídce Sotheby’s s odhadní cenou 6 až 8 milionů eur), Jeana-Michela Basquiata či sochařky Louise Bourgeois. Další významnou položkou prodeje je ceněná hlava relikviáře Fang z Gabonu, která byla dříve ve sbírce Heleny Rubinstein (odhadní cena je 4 až 6 milionů eur). Hélène Leloup proslula jako sběratelka, propagátorka i podporovatelka původního afrického i moderního evropského umění; nyní se v pokročilém věku vypořádává se svým majetkem i odkazem.
-red-
foto. Sotheby´s a archiv
Diskuze k tomuto článku