Daniel Pitín: Spolek nově příchozích / Hunt Kastner

Hunt Kastner představuje nové dílo Daniela Pitína (1977) na jeho čtvrté samostatné výstavě v galerii. Pitín vytváří vizuálně komplexní obrazy s hutnou symbolikou a odkazy na kanonická umělecká díla, architekturu a pozdně moderní estetiku. Jeho temné palety, éterické postavy a surrealistické struktury skrývají i odhalují zároveň. Své obrazy popisuje jako fragmenty příběhů a snů, jejichž prostřednictvím zkoumá osobní i kolektivní paměť. Principy jeho obrazů se objevují i v kolážích a filmech, které se vyznačují využíváním nalezených materiálů, jako jsou osobní rodinné a historické archivy, online zdroje a filmové odkazy. Kuriózní název této výstavy, Asociace nově příchozích, vytváří scénu, v níž možná hostíme nově příchozí z budoucnosti do našeho vnitřního světa vytvářeného vzpomínkami, které jsou vrstvené, zároveň zastřené a zesílené ve vrstvách významů – snažíme se, aby se cítili jako doma, a přitom se v tom všem nemotorně orientujeme sami.

„Moje současná výstava se zabývá tématem budoucnosti, ale spíše samotným konceptem než nějakou konkrétní vizí budoucnosti. Nechci vytvářet vědeckou předpověď budoucnosti s ekologickými nebo socioekonomickými předpověďmi. To, co bude utvářet naši budoucnost, je pravděpodobně již nějakým způsobem zakotveno v naší přítomnosti a naší minulosti. Proto mé obrazy obsahují vrstvy, struktury, tvořené útržky starých novin a časopisů nebo dopisů. Tyto papírové fragmenty tvoří novou hmotu obrazu, vrstvy, které jsou zároveň symbolickým poselstvím budoucím generacím.

To, co se v průběhu přemýšlení o výstavě začalo stávat podstatným, byl proces zcizování známého obrazu nebo myšlenky. Postavy jsou tak často anonymní a bez tváře, tvořené pouze znakem a jednoduchými geometrickými tvary. Jako inspiraci využívám převážně fotografie z internetu, fragmenty filmových záběrů nebo osobní archivy.

REKLAMA

Na modelech z papíru a lepenky pak ve svém ateliéru vytvářím rekonstrukce těchto prostorů a míst, které mě na fotografiích zaujaly a utkvěly mi v paměti. V tomto procesu se vždy něco začíná ztrácet a odcizovat původním zdrojům, a tak se obrazy postupně osvobozují od svých původních kontextů a stávají se mou novou představou o budoucnosti. Tyto přepracované obrazy vypouštím do zorného pole diváka k vlastní interpretaci.

Představuji si budoucnost jako prostoupenou jakýmsi principem nejistoty, neočekávanosti a neznáma, a tím rozbíjím zažité struktury vnímání přítomnosti. Na mých obrazech se objevují tvary nebo předměty, které jsou našim smyslům povědomé, ale v novém kontextu se mohou jevit znepokojivě nebo dokonce zcizující. Hledání této hranice mezi známým a neznámým je hlavním motivem mé tvorby. Představuji si budoucí společnost lidí, kteří žijí ve fragmentech a odkazech naší kultury, ale užívají si je úplně jiným způsobem, aniž by tomu pořádně rozuměli. Toto nepochopení a neznalost osvobozuje mou představivost od souvislostí současnosti a osvobozuje tak celou škálu nevědomých vjemů.“