DADA/ismus bylo původně „antiumělecké hnutí“ přitahující dodnes mimořádnou pozornost. Právě zde se totiž zrodila radikální tvůrčí svoboda, moderní nezávislost a společenská vyhraněnost. Dadaistickým centrem se stal nejdříve Curych, později také Berlín, Paříž nebo New York. Málokdo by tedy nyní hledal obsáhlý unikátní archív historických dada katalogů, publikací či vzácných dobových filmů právě v americké Iowě.
Dada archív působící při zdejší univerzitě byl založen roku 1979. Od té doby zde bylo zaevidováno množství materiálů, jejichž hodnota snad nemá ve světě obdoby. Na 60.000 titulů „knihovny“ je nyní v digitalizované podobě a vy si můžete zveřejněný výběr prohlížet, číst i stahovat.
Dada láká nejen svým jedinečným duchem, ale i mnohými díly a dodnes inspirativní typografií nejrůznějších tiskových materiálů. K slavným dada tvůrcům (malířům, sochařům, básníkům, divadelníkům, performerům) patří Hugo Ball, Tristan Tzara, Walter Serner, Hans Richter, Marcel Janco, Sophie Tauber, Francis Picabia, Emmy Hennings, Raoul Huasman, Richard Huesenbeck, Walter Serner, Kurt Schwiters, Man Ray, Marcel Duchamp a mnoho dalších.
Vsupte do DIGITAL DADA LIBRARY ZDE.
Z historie hnutí
Za počátek dadaismu bývá považováno datum 5. únor 1916, kdy se ve švýcarském Curychu v Kabaretu Voltaire sešla řada umělců a intelektuálů (velmi často emigrantů), kteří svými protiválečnými a pesimistickými postoji vytvořili jedinečné a pestré hnutí. Záhy se dadaismus dostal do Spojených států a zvláště Německa, kde se rozvíjel nezávislým způsobem.
V roce 1917 byla otevřena galerie Dada a začal vycházet dadaistický časopis. Po První světové válce – v roce 1920 – se centrem hnutí stala Paříž, kde od roku 1924 začal dadaismus plynule přecházet do surrealismu. Tím se dadaismus stal jakýmsi základním kamenem moderního umění.
Kabaret Voltaire postupně upadal, až přestal fungovat úplně. V roce 2002 byl zabrán skupinou umělců, kteří prohlašovali, že jsou neo-dadaisté, po jejich soudním vystěhování zde bylo založeno muzeum dadaismu.
Prohlášení přednesené v Kabaretu Voltaire na jaře 1916
Richard Huelsenbeck:
Urození a respektovaní občané města Curychu, studenti, řemeslníci, dělníci, vagabundi, bezcílní lidé všech zemí, spojte se. Jménem kabaretu Voltaire a svého přítele Hugo Balla, zakladatele a vedoucího tohoto vysoce určeného institutu, mám dnes večer přednést prohlášení, jež vámi otřese. Doufám, že nedojdete tělesné úhony, ale to, co vám nyní hodláme říci, zasáhne vás jako kulka. Rozhodli jsme se, že svou rozmanitou aktivitu shrneme pod jménem Dada. Nalezli jsme Dada, jsme Dada a máme Dada. Dada bylo nalezeno ve slovníku, neznamená nic. Je to ono významné Nic, na němž nic nic neznamená. S Ničím chceme změnit svět, s Ničím chceme změnit básnictví a malířství a s Ničím chceme přivodit konec války. Stojíme tu bez nějakého úmyslu vás bavit nebo obveselovat. Ačkoliv je to všechno tak, jak to je, jsouc totiž nic, přesto se nemusíme rozejít jako nepřátelé.
To, čemu říkáme Dada, je bláznivá hra z ničeho s příměsí všemožných otázek, gladiátorské gesto, hra s chatrnými zbytky, poprava fraškovité morálky a přežranosti. Dadaista miluje věci mimořádné, ba absurdní. Ví, že život je založen na kontradikci a že jeho doba jako žádná jiná usiluje o zničení ušlechtilosti. Vítá proto jakoukoliv masku. Každou hru na schovávanou, v níž je skryta ošidná síla. V obrovské záplavě nepřirozenosti se mu bezprostřednost jeví jako holá neuvěřitelnost. Protože bankrot idejí narušil obraz člověka do nejhlubších podstat, obnažují se patologickým způsobem pudy a nejskrytější motivy. A protože na tu záplavu nestačí umění ani politika, zbývá jen legrace a krvavá fraška… Dadaista bojuje proti agónii a smrtelnému opojení doby. Odmítá jakoukoliv chytráckou opatrnost a pěstuje zvědavost člověka, který má radost a potěšení i z nejpochybnější formy odporu. Ví, že svět systému je v troskách a že doba, jíž se musí platit hotově, zahájila partiový výprodej odbožštělých filosofií. To, co v kramářích budí hrůzu a špatné svědomí, v dadaismu budí veselý smích a vlídné chlácholení.
A podivno, takto magicky naplněné slovo vyčarovalo a zrodilo novou větu, kterou už nepodmiňoval a nespoutal konvenční význam.
Ve chvíli, kdy překonavše své měšťácké zábrany, vepíšete s námi na svůj prapor Dada, budeme opět zajedno a nejlepší přátelé. Přijměte prosím, Dada od nás jako dadadar, neboť kdo nepřijme, je ztracen. Dada je nejlepší medicína a dopomáhá ke šťastnému manželství. Děti vašich dětí budou vám za ně povděčny. Loučíme se nyní s vámi dadapozdravem a s dadaúklonou. Ať žije Dada, Dada, Dada, Dada!
-red-
Diskuze k tomuto článku