Leonardo da Vinci je všeobecně vnímán jako letitý moudrý kmet. Tak tomu je hlavně díky jeho slavnému autoportrétu. Ve skutečnosti byl činorodým, pohledným, marnivým a poněkud roztržitým mužem, neschopným dokončit téměř žádný projekt. Zemřel v 67 letech. Samozřejmě mu tyto charakteristiky nic neubírají na jeho genialitě; jen tuto historickou postavu trochu polidšťují. O jeho povaze a nebývale širokých zájmech nejlépe svědčí jeho deníky – a jejich vybrané stránky se záznamy a kresbami si nyní můžete prohlížet v dosud nebývalé technické kvalitě. Konkrétně se jedná o tzv. Arundelský kodex (The Codex Arundel, 1478 – 1518), který je nyní ve sbírkách Britské knihovny a obsahuje 570 stran. Je to zážitek, jenž si můžete dopřát v plném rozsahu nebo ve zkrácené verzi. Pro vstupní informaci je dobré začít digitalizovaným průvodcem Leonardových diářů (“Online Gallery / Leonardo da Vinci”), které jsou ZDE přehledně nabízeny a tematicky rozčleněny. Jedná se o společný projekt Britské knihovny a Microsoftu s názvem „Turning the Pages 2.0“.
Leonardo da Vinci (1452 – 1519) coby potomek několika generací notářů měl instinktivně potřebu si vést všemožné záznamy. Kresby, ale i postřehy a nápady (také však účty či seznamy pro nákupy apod.) si vedl nejspíš od počátku 80. let 15. století, tedy krátce po příchodu do Milána. Pro své záznamy ve známém zrcadlovém písmu používal volné listy nebo sešitky vázané v kůži či pergamenu. Často to byly menší bloky, které zavěšené u pasu nosil všude s sebou; říkalo se jim zibaldone a byla v renesanční Itálii celkem rozšířené.
„Když se procházíš městem, pořád se dívej, zapisuj, přemýšlej nad okolnostmi a chováním lidí, když mluví a hádají se nebo perou,“ napsal si do jednoho z bloků Leonardo sobě nebo snad budoucím čtenářům. Papír byl tehdy drahý – a tak i tento uznávaný umělec šetřil s místem. Jeho stránky jsou tedy zpravidla zaplněny tak, aby se na ně vměstnalo co nejvíce informací. Tyto záznamy mají nejrůznější povahu: vedle sebe jsou skici mechanických vynálezů, návrhy kostýmů, scény či vtipné hlášky herců, s kterými spolupracoval.
Postupem času přibývalo odborných pojednání – například o přírodě, anatomii nebo fyzice. Nemáme zde však co dočinění s Vyznáním svatého Augustina, ale s vizionářským a neuspořádaným spektrem zvědavého badatele. A tak jsou Leonardovy deníky právem nazývány „nejúžasnějším svědectvím o síle lidského pozorování a představivosti, jaké kdy bylo zaznamenáno na papíře.“
Celkem se zachovalo více než 7200 stránek, avšak je pravděpodobné, že to je čtvrtina toho, co skutečně napsal. Každá stránka má své kouzlo, ale jako soubor je tento odkaz je chaotický a dnešním badatelům dělá starosti při jeho systematickém zpracovávání. Leonardo své záznamy jen výjimečně datoval a jejich správné pořadí můžeme jen odhadovat.
Po umělcově smrti bylo mnoho svazků rozloženo – zajímavé stránky byly prodány (některé zas spáleny) anebo zařazeny do jiných kodexů podle chuti různých sběratelů. A tak dnes máme Atlantský kodex (uložen v milánské státní knihovně), čítající 2238 stran, který byl sestaven neznámým sběratelem v 17. století. Existuje také Leicesterský kodex, který nyní vlastní Bill Gates a ten má pouhých 17 stran (datovaný zhruba lety 1508 – 10). Na světě je celkem 25 známých Leonardových kodexů a sbírek deníkových listů. Řada z nich obsahuje různorodé záznamy, ale například Pařížský rukopis B, jehož první studie pochází z roku 1487, obsahuje architektonické návrhy, kresby ponorek, lodí a parních strojů.
Leonardo da Vinci se prý nechal občas slyšet, že deníky vydá, ale tak, jako u obrazů měl s dokončením potíže. Coby génia, který chtěl své práce stále a dále precizovat nebýval s finálním výsledkem spokojen. Také chtěl (někdy i musel) odbíhat od jedné práce k druhé. Veřejnost jeho doby z deníků nikdy nic neviděla. Až moderní doba nám to umožnila – a navíc si Leonardovy záznamy můžeme prohlížet v mimořádně kvalitním rozlišení, doslova jako bychom je měli na dosah před sebou.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku