Narodil se v Livornu 12. července 1884… a jeho životní cesta nebyla přímočará. Tak jako Bourdelle chtěl být původně malířem, Modigliani toužil stát se sochařem. Kreslil po kavárnách, ale konečný tvar se snažil precizovat v plastice. S kumpány kradl na staveništi kameny a pod vlivem Brancusiho tesal ženské hlavy a postavy. S výsledky však nebyl příliš spokojen. A tak po vzoru Verlainově: „Nepiju, abych pil, ale abych se opil,“ naplňoval tento cíl každým dnem.
Z italských muzeí si přinesl do Paříže úctu k tradici a lásku k Dantově Božské komedii, kterou rád na veřejnosti přednášel. Vnitřní neklid, červené víno, rum a nakonec i hašiš mu přinášelo „blahodárné opojení.“ S opiem ho seznámila žena jménem Manon; kouříval u ní s Apollinairem, příležitostně s Picassem.
Modigliani, charismatický italský Žid, se usadil v Paříži roku 1906 a stal se elegantním a málomluvným tulákem. S nedočkavostí pociťoval, jak kdesi v hloubi pomalu přichází plamen jeho ducha a štětce.
Bloumal s Utrillem, obdivoval Zadkina, Cézanna – Picasso jej přitahoval svou rozhodností i děsil bořením. Danteho poezie a tušení vlastní velikosti jej držely při životě. Modigliani byl neklidný, jízlivý, chyběl mu humor a jasný cíl. Odmítal se vřadit do jakéhokoliv spolčení – miloval svého Botticeliho, v Paříži také Lautreca, Matisse či Bonarda. Stále více začal uvažovat o barevné harmonii, ale obával se akademismu. Pro skutečně vlastní vyjádření mu zbyl krátký čas.
V letech 1915 – 20 přišla po čase pod/vědomého hledání práce originálně fascinující – poodhalené tajemství sebeuskutečnění. To už bylo na Montparnassu, umělecké čtvrti teprve nesmělých pokusů. Zde pil a celé dny kreslil v pověstných Cafe Dôme či Rotondě. Modigliani byl zrozený a stavěný k silným činům, ale zevnitř již leptaný chorobou. Jeho příběh je bohatý a zároveň krátký. Kuráž sledoval u Kislinga, Soutina nebo Libchitze. V malbě se dlouho bál riskovat.
K opětnému malování jej přivedly dvě ženy. Zvláště to byla Béatrice Hastings – „Dantova Beatrice!“ V Rotondě byli představeni přítelem Zadkinem. Anglická básnířka se stala jeho milenkou, múzou a hybatelkou. Přemluvila jej, aby se vrátil ke stojanu. Maloval jí a konečně v této konstelaci nacházel své vidění i tvůrčí principy. Ve správný čas se díky básníku Maxi Jacobovi zjevil obchodník s uměním Paul Guillaume. Než se střelil do srdce „luxusním browningem“ stal se malířovým objevitelem a podporovatelem.
Vernisáž jeho jediné sólové výstavy v prosinci 1917 skončila skandálem. Policie zasáhla, aby ochránila veřejnost před „pobuřujícími“ akty. Vysvětlení policisty znělo: „Ty nahotiny mají chlupy!“
Modigliani zemřel v 35 letech a stačil namalovat přes 300 obrazů. Dnes jsou uznávány pro svou jemnost, někdy záhadnost a noblesu. Dva jeho obrazy z roku 1917 (Nu couché- Ležící akt a Nu couché/sur le côté gauche- Ležící akt/ na levém boku) jsou mezi pěticí nejdražších děl prodaných ve světových aukcích.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku