Přehlídka přibližující krásným uměním atmosféru v meziválečném Československu aspiruje na titul „výstava roku.“ Nový realismus je společným tématem obrazů, soch či fotografií od autorů slavných i méně známých. Ožívá před námi doba městské zábavy, výletů i pracovní dřiny – hledíme na moderní svět mezi lety 1918 až 1945. Pohled na realismus či věcnost se v dějinách umění proměňoval společně s vkusem, trendy a většinovými soudy. Nikdy to neměl jednoduché, v našich krajích pak zvláště, když si jej komunismus zvolil za oficiální způsob zobrazování života kolem nás. Socialistický realismus stejně jako strnulý akademismus se však od skutečné podoby existence poněkud vzdálily. V posledních letech se ke kvalitnímu realismu – jakési esenci skutečnosti – vrací nejen mladá generace, ale i bádání historiků a souhrnné výstavy.
Je zřejmě dílem náhody, že v roce kdy si připomínáme 100 let od vzniku surrealistického hnutí, stává se také střízlivější realismus zajímavým fenoménem. Dvacáté století se od svého počátku začalo popisnému zobrazování vyhýbat, rychle po sobě se střídající ismy hledaly originální nebo šokující projevy. Tyto neotřelé tendence odrážely novou dobu, sestupovaly do hlubin lidské duše, hledaly jiný smysl umění a jeho podobu. Měnila se barva, tvary, motivy stejně jako dosahy vědeckých objevů. Relativizace se stala normou.
Věci byly nahlíženy náhle z různých úhlů a člověk zkoumán ve své vrstevnatosti spíše zevnitř. Svět byl v pohybu a s ním i proměnlivá povaha jeho prožívání, definování a zobrazování. Zemitý kubismus či elitářský surrealismus ukazovaly nebývalé možnosti – bořily dosavadní formy i řád a na troskách chtěly poskládat vše nové. Nezvyklá kreativita se vzdalovala od popisnosti, která se nyní očekávala spíše od filmu a fotografie, kulisy příběhu se změnily. Avšak nebylo tomu tak zcela na všech frontách, jak se při zpětném pohledu nyní ukazuje.
Podoba historie bývá do značné míry závislá na jejím interpretovi. Dějiny umění 20. století byly na dlouho vykládány jako sled avantgardních hnutí v kulturních centrech a zvláště v Paříži. Avšak vedle těchto jasných dominant plynuly bez přestání i další třebaže méně experimentální proudy. Možná se nejevily tak atraktivně, nicméně jejich hodnotná výpověď a plnokrevné přitakání době je evidentní. Po letech šílenství první světové války hledali mnozí, zvláště pak ve středoevropském regionu, spíše pevnější ukotvení. O tom nás v těchto dnech také spravuje rozsáhlá přehlídka v prostorách Městské knihovny v Praze. A je to velký a překvapivý zážitek.
Výstavní sály této rozlehlé budovy z druhé poloviny dvacátého století stylově umocňují pozoruhodnou přehlídku českého a slovenského umění. Obrazy, sochy nebo fotografie či ukázky krátkých černobílých filmů vtahují procházející diváky do příjemné atmosféry, která sleduje historické období v objevných či zapomenutých souvislostech. „Výstava Nové realismy doplňuje poznání meziválečné výtvarné kultury a umění o nový pohled a nabízí teprve nedávno ucelené zmapovaný soubor výtvarného umění a fotografie z období let 1918 až 1945. Výběr jednotlivých děl jde napříč tradičním etnickým, skupinovým a teritoriálním členěním a jeho kritéria jsou obsahová i formální: programové zaměření na moderní život a jeho skutečné problémy (´podle pravdy´) s snaha o pronikavé, nikoli však prostě popisné zachycení skutečnosti,“ podotýká kurátorka výstavy Helena Musilová.
V době mediálních spektáklů, nejrůznějších úletů a povrchních extravagancí je poctivá tvorba stále vzácnější; o to více sledovaná výstava potěší. Není ale jen ohlédnutím do minulosti, přibližuje látku v novém inspirativním kontaktu s přítomností ve které aktuálně rezonuje. Dokonce i bytostný avantgardista – radikální kritik všeho překonaného – Karel Teige jasnozřivě již v roce 1922 prohlásil: „Epochu kubismu možno dnes pokládati za definitivně uzavřenou. Přítomný umělecký vývoj, opustiv kubismus, postupuje k zítřku třemi cestami… je to cesta klasicismu, cesta realismu a cesta primitivismu. Žádná z nich nevrací se nikterak k minulosti: sluší se zdůrazniti pravdu tak starou, že ani dějiny umění se neopakují. Proto bylo by třeba k heslům: klasicismus, realismus, primitivismus připojiti přívlastek: nový.“
Odhlédneme-li od pomocných nálepek, můžeme se na výstavě v pohodě setkat s různými projevy, které se prolínají nebo doplňují. Jejich společným jmenovatelem je tvorba „přibližující se lidem a zachycující jejich každodenní život.“ Nejedná se však o pasivní a tedy nudnou popisnost skutečnosti, která byla v této době očekávána především od populární fotografie a filmu. Máme spíše před sebou díla s jistým balancováním mezi obecnou realitou a subjektivním nahlížením, které se však od důvěrně známe skutečnosti vzdaluje jen na dohled. Ale možná právě v tomto vymezeném rámci má tato tvorba jisté pravděpodobné napětí.
Skvěle připravená a nainstalovaná výstava je doslova pro celou rodinu. Nejen malé návštěvníky jistě potěší soubor fotografií štěněte Dášenky od Karla Čapka, jiní zas mohou obdivovat prvorepublikovou atmosféru: zábavu, kavárny, jazz, kina, výlety, bary a krásné ženy či portréty osobností veřejného dění. Nechybí však ani prvky viditelnější emancipace nebo každodenní dřiny, rovněž sociální problémy v ekonomicky rozdělené společnosti.
Kurátoři: Anna Habánová, Ivo Habán, Helena Musilová, Městská knihovna Praha, GHMP
„Jedinečnost výstavy Nové realismy spočívá v představení česky, slovensky, německy a maďarsky hovořících umělců a umělkyň vedle sebe. Přestože je dělil jazyk a stovky kilometrů, jejich paralelní reagování na každodenní podněty bylo často podobné,“ přibližují charakter expozice její hlavní kurátoři Anna a Ivo Habánovi.
Radan Wagner
P. S. Výstava Nové realismy v Galerii hlavního města Prahy nabízí téma, které skýtá pestrou škálu umělecké tvorby vznikající v meziválečném Československu. Autoři různých národností se svým zaměřením připojují k proudům moderních přístupů v Německu, Itálii, Nizozemí nebo USA. Jedná se o celou řadu tvůrců řazených do alternativních projevů a inspirujících se mimo tradiční francouzský vliv. Přes tři sta vystavených děl zapůjčených z domácích i zahraničních sbírek připomíná méně známé autory, ale i slavná jména. Nechybí zde Jan Zrzavý, Josef Sudek, Otto Gutfreund, Milada Marešová, Karel Čapek nebo František Muzika. Široké spektrum uměleckých projevů je představeno na výstavě, která potrvá do 25. srpna a poté se přestěhuje na Slovensko. U příležitosti expozice Nový realismus vyšla rovněž výpravná kniha.
(psáno pro magazín Pátek LN)
foto: autor
Diskuze k tomuto článku