Muzeum literatury nabízí svým návštěvníkům výstavu nazvanou Krásná kniha. Přináší výsledek práce špičkových českých výtvarníků, knižních grafiků, knihařů a tiskařů v kombinaci s mimořádnými texty české i světové literatury. Synonymem takové spolupráce a vzájemné inspirace, tedy synonymem krásné české knihy, se stalo nakladatelství bibliofilií Aulos, na jehož produkci je výstava postavena.
Nakladatelství již třicet let řídí jeho zakladatel Zdeněk Křenek z kanceláře spojené s prodejnou v Michalské ulici. Na stejném místě, kde sídlil v 18. století slavný nakladatel V. M. Kramerius. Během oněch třiceti let zde vyšlo na padesát svazků v limitovaných nákladech. Všechny budou na výstavě představeny v instalaci navržené architektem Josefem Pleskotem a Veronikou Škardovou.
Návštěvník bude mít unikátní možnost sledovat, jak si s textovými předlohami poradili výtvarníci jako Zdeněk Sýkora, Adriena Šimotová, Milan Grygar, Stanislav Kolíbal či Květa Pacovská ve spolupráci s předním grafikem Zdeňkem Zieglerem. Nahlédne i do procesu přípravy takové po všech stránkách náročné knihy.
K výstavě vychází publikace Knihy Aulos, která bude rovněž k dispozici. Menší část nákladu bude opatřena originální serigrafií Stanislava Kolíbala.
Výstava: Krásná kniha, Muzeum literatury, Praha, kurátor – Zdeněk Freisleben, grafický design vytvořila Zuzana Lednická, do 31. března 2024
V souvislosti s probíhající výstavou přináší Muzeum literatury také krátký rozhovor s Josefem Pleskotem
TŘI OTÁZKY PRO JOSEFA PLESKOTA
Josef Pleskot je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých architektů současnosti. Jsme velice rádi, že přijal nabídku připravit architekturu naší výstavy Krásná kniha – Aulos, 30 let nakladatelství. Na vernisáži nám zodpověděl tři otázky.
Jak jinak přemýšlíte o architektuře výstavy oproti architektuře budov?
Moc jinak ne, já bych to nedokázal oddělit. I architektura výstavy je nějaká stavba a v tomto případě je to stavba knihovny. Chtěl jsem, aby bylo rozpoznatelné, že to je knihovna. Samozřejmě by stejně nešla udělat výstava šperků nebo obrazů. Mám rád, když je výstava vícevrstevnatá, když vypráví víc příběhů, než je pouhé ukazování exponátů. Proto jsem rád, že jsme na výstavě v Muzeu literatury na stěny ještě pověsili obrazy. Také mě těší, že jsme využili průhledy ze dvou oken do zahrady, aby se neztratil kontakt s vnějším světem. Další dimenzí výstavy je vlastní nitro, onen prostor uvnitř knihovny, kde je ukryto tajemství tvůrce vystavených knih, knižního grafika Zdeňka Zieglera.
Výstava má název Krásná kniha. Jak vnímáte kategorii krásy či krásna u architektury? Není to tam trochu ošidnější – chtít po domech, aby byly krásné?
U architektury to je velmi ošidné. Ale slovo „krásná“ musíme vnímat jako kategorii, nejen jako něco, co se líbí. Krásná věc může být i nelíbivá věc. Krásný člověk nemusí být symetrický. Může být klidně hrbatý, a přitom krásný. Naopak manekýn může být hezký, ale nemusí být krásným člověkem. Slovo krásný nevnímám jako něco ladného, ale jako komplex složek krásna. Pak to může platit i o architektuře stejně jako o literatuře.
Jste dlouholetým členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Všiml jsem si, s jakou pečlivostí na naší výstavě aranžujete výtvarná díla. Inspiruje vás výtvarné umění ve vaší práci?
Určitě ano, ale nevím jak. Moc o tom nepřemýšlím, určitě se s tím člověk už narodí. Vždy sleduji, co se děje ve výtvarném umění. Rozhodně to ale není nějaké napodobování forem. Zajímá mne obsah, i v architektuře. Obsahem myslím smysl věcí, náplň, závažnost sdělení v té které době. Cítím se být trochu angažovaným architektem ve smyslu, že sleduji, co se děje ve společnosti. Snažím se na to reagovat, proto mne zajímá i umění, které je hodně angažované. Každý pořádný umělec podle mých kategorií musí být aspoň trochu společensky angažovaný.
-ia-
Zdroj: Tři otázky pro Josefa Pleskota – Památník národního písemnictví (pamatniknarodnihopisemnictvi.cz)
Foto: Muzeum literatury Praha
Diskuze k tomuto článku