Pro tento zimní čas připravil Český rozhlas pásmo z poezie Bohuslava Reynka – u nás velmi oblíbeného básníka a grafika. Ještě několik dní si lze ve třech dílech poslechnout výběr z jeho textů – lyrických příběhů a snových obrazů pod názvem Rybí šupiny a Had na sněhu. Toto krásné zpracování je poctou a připomínkou u příležitosti 130. výročí umělcova narození.
Reynek byl za svého života neprůbojný, měl zcela jiné ambice či priority… Byl tichý, pokorný, krátkozraký a křehké konstituce, zažil dvě světové války a komunistický režim. Žil odloučeným životem mimo běžné vnímání času, vzdálen velkých kulturních center a jakýchkoli světských ideologií. Z těžko postřehnutelného člověka se nakonec stal jedním z nejmilovanějších českých umělců, autorem až nadčasově a duchovně zaměřeného díla, pozoruhodnou postavou kultury 20. století.
Rybí šupiny a Had na sněhu – výběr ze sbírek Bohuslava Reynka – poslouchejte ZDE.
Bohuslav Reynek (1892 – 1971) byl grafik, básník a překladatel. Narodil se v Petrkově na Vysočině poblíž Havlíčkova Brodu, v místě, které se pro něj stalo celoživotním osudem a inspirací. Byl umělcem samoukem, hospodářem a vyděděncem s katolickou vírou. V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval dlouhá léta. Občasné kontakty udržoval také s Josefem Čapkem, Janem Zrzavým či Václavem Špálou. Moderní trendy však nevyhledával a nebyl jimi ovlivněn. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku objevené sbírky Ta vie est la… básnířku Suzanne Renaudo, kterou si o tři roky později vzal za ženu. Žili střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se natrvalo vrátili, aby se ujal správy rodného statku. Ten byl však po komunistickém puči v roce 1948 zestátněn. Básník zde živořil ponižován ve vyhrazených místnostech a živil se jako zemědělský dělník. Ani v těchto chvílích nepřestal tvořit.
Jeho témata vycházela z biblických příběhů i prostého života na venkově či v přírodě. Měl blízko ke křesťanské spiritualitě a pokorné lyrické melancholii. V 60. letech mohl opět v omezené míře publikovat a vystavovat, následná normalizace jej však opět izolovala od veřejného kulturního dění. Až po roce 1989 mohl být tento originální tvůrce rehabilitován a oceněn.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku