Více než 200 snímků maďarského fotografa usazeného v Paříži je nyní vystavováno v milánském Palazzo Reale. Bývá trefně připomínáno, že se zde jedná o „surrealistický chvalozpěv na realitu v jejích nejzáhadnějších detailech.“ Expozice nazvaná Noční Paříž je černobílou poetickou dokumentací neopakovatelné doby v tehdejším centru světového avantgardního umění. Podmanivá světla a jejich stíny dodávají snímkům surrealistickou až tajemnou atmosféru. Brassaï dokumentoval nejen běžný pouliční život metropole, ale i noční život umělců, hudebníků a různých excentrických postav, které v té době obývaly pařížský kulturní svět. Také díky těmto snímkům si dnes s odstupem času můžeme přiblížit autentickou tvář města. Brassaï je ve skutečnosti pseudonym Gyuly Halásze, maďarského spisovatele, filmaře a fotografa naturalizovaného Francouze, který zemřel v roce 1984.
Brassaï se proslavil jako pouliční fotograf a především vyprávěl příběh noční Paříže novým způsobem a inovativní technikou: “Hledal jsem poezii mlhy, která proměňuje věci, poezii noci, která proměňuje město, poezii času, která proměňuje bytosti.” Jeho fotografie jsou dnes kromě uměleckých děl považovány za důležitý dokument své doby: jeho nejslavnější fotografickou knihu definoval jeho přítel Henry Miller jako “oko Paříže”.
Na kompozicích sledujeme „nekonečné cesty“, prázdné a temné ulice, zastíněné lehkou mlhou nejistého původu. Díváme se na tlumená světla, možná z pouliční lampy nebo z nějakého dlouho otevřeného baru, se nesměle vkrádají – jakoby byly poslem nějaké naděje nebo naopak svědkem nynější přízračnosti.
Výstava, vytvořená ve spolupráci s Estate Brassaï a kurátorovaná Philippem Ribeyrollesem, vědcem a synovcem velkého fotografa, představí prostřednictvím více než 200 historických tisků hloubkový a bezprecedentní pohled na Brassaïovo dílo, se zvláštním důrazem na slavné snímky věnované francouzskému hlavnímu městu a jeho životu.
Brassaï, původem Maďar, ale adoptovaný Pařížan a stal se jedním z protagonistů světové fotografie. V úzkém kontaktu s umělci, jako byli Picasso, Dalí a Matisse, a v blízkosti surrealistického hnutí, byl od roku 1924 součástí velkého kulturního kvasu, který se v těchto letech přehnal Paříží.
Fotograf Brassaï, pseudonym Gyuly Halásze, se narodil 9. září 1899 v maďarském městě Brassó (nyní Brašov v Rumunsku) a zemřel 8. července 1984 ve francouzském Nice. V roce 1924 se přestěhoval do Paříže. Brzy začal navštěvovat Montparnasse, tlukoucí srdce tehdejšího uměleckého života, a přibližoval se k hnutí futurismu a jeho nejznámějším představitelům. Setkával se a přátelil se se spisovateli, básníky, literáty a umělci, s nimiž sdílel lásku a vášeň pro toto město, bohaté na intelektuální podněty a kulturní energii. V roce 1933 vydal svou první fotografickou sbírku Paris de nuit. Legenda praví, že Brassaï nechal svůj fotoaparát nehybný a fixovaný na dobu potřebnou ke kouření cigarety. Nedostatek světla v těchto nocích a odrazy pouličních lamp tak v jeho záběrech vytvářely velmi sugestivní světelné efekty.
Dramatická světla a stíny dodávají snímkům surrealistickou a tajemnou atmosféru. Brassaï také dokumentoval noční život umělců, hudebníků a excentrických postav, které v té době obývaly pařížský kulturní svět, a pomohl tak vytvořit živý a autentický portrét města.
Jeho snímky bývají zpravidla vnímány rovněž jako zvláštní zpomalené surrealistické sny a vize. Není náhodou, že Brassaï byl ve skutečnosti fascinován právě objevovaným a velebeným nevědomím a skrytými dimenzemi lidské psychiky. Přestože nebyl formálně spojen se surrealistickým hnutím, úzce spolupracoval s mnoha jeho nejvlivnějšími členy a sdílel některé z jejich estetických a filozofických myšlenek. Udržoval přátelské vztahy s malíři jako Salvador Dalí, Pablo Picasso, teoretikem André Bretonem a fotografem Man Rayem, kteří byli představiteli aktuálního vývojového proudu. Jeho pozornost věnovaná temnějším a záhadnějším aspektům městského života spolu s technikou manipulace se světlem a stínem dokonale ladila s estetikou surrealismu. O tomto fenoménu Brassaï řekl:“Surrealismus mých obrazů není nic jiného než realita, která se stává fantastickou vizí. Snažil jsem se jen vyjádřit realitu, protože už nic není neskutečné.”
Jeho fotografie věnované životu hlavního města – od dělnických čtvrtí po velké symbolické památky, od módy po portréty přátel umělců až po graffiti a noční život – jsou dnes ikonickými snímky, které v kolektivní představivosti okamžitě identifikují tvář Paříže. Brassaï se zajímal o obyčejné lidi, pouliční i tradiční umělce, dělníky i svérázné obyvatele měst. Jeho fotografie prozrazují citlivost k univerzálním lidským zkušenostem, které mnohdy zachycují intimní a autentické okamžiky každodenního života.
P.S. V roce 1933 založil Brassaï se svým krajanem Charlesem Radem v Paříži fotografickou agenturu Rapho a také natočil řadu reportáží a reklam, například pro módní časopis Harper’s Bazaar. Od roku 1940 byly jeho fotografie vystaveny ve významných muzeích po celém světě, včetně Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku – které uspořádalo retrospektivu v roce 1948 – a Art Institute of Chicago v Illinois.
Výstava: Brassaï. Pařížské oko – kurátor Philippe Ribeyrolles, Palazzo Reale Milano, do 2. června 2024
-red-
Foto: Palazzo Reale Milano, palazzorealemilano.it
Diskuze k tomuto článku