Christo (Vladimirov Javacheff):
„Ve svém ateliéru nemám stoličku; Stojím 16-17 hodin denně. Neumím řídit, a nerad mluvím po telefonu. O počítačích nic nevím. Skicuji, vymýšlím a tvořím, protože mě baví jeho fyzičnost. Je to zabudováno v mém systému.
Práce mě nutí dál chodit – i ve větru a dešti. “
V roce 2021 měl být v Paříži stříbřitě zabalen slavný Vítězný oblouk. Po dlouhých přípravách i odkladech to mělo být vrcholné a zřejmě i poslední dílo umělce bulharského původu známého po celém světě jako Christo. V Paříži se mu v minulosti už jeden velký projekt podařilo realizovat, když se svou ženou a spolupracovnicí Jeanne-Claude (Denat) zabalili v roce 1975 most Pont-Neuf. Vítězný oblouk však pojednat již nestihl – zemřel v květnu ve svém newyorském domě.
Christo měl k Paříži zvláštní sympatie, také proto vznikl pozoruhodný hodinový dokument Christo in Paris 1990, který můžete vidět ZDE.
Nyní však probíhá v Centre Pompidou výstava Christo + Jeanne-Claude a Paříž! A ta je zaměřena na jejich francouzské aktivity. Najdeme zde také menší objekty – Zabalený stolek či balík (1961), Sérii barelů (1962), Dvojici výloh obchodů (1964) nebo Torzo (1958) Nechybí ani návrh na zabalení Vítězného oblouku z let 1962 – 63. Ano, tak dlouho to směřovalo k realizaci…
V jednom ze svých posledních rozhovorů, který poskytl The Art Newspaper, Christo také o tomto projektu hovoří. Během pandemie se bál vycházet ven a „trochu se mu ulevilo“, že byla celá akce odložena na příští rok. „Jsem umělec, který je naprosto iracionální a svobodný,“ zdůrazňoval v nedávném video-rozhovoru, který vedl ze svého studia. Užíval si svobody, jako někdo, kdo vyrostl ve stalinistickém Bulharsku, odjel do Prahy (zde poprvé viděl moderní francouzské umění), emigroval do Vídně a žil pak konečně ve svobodném světě.
Teď byl zalezlý ve svém newyorském domově, který roku 1964 přestavěl z pětipodlažní průmyslové budovy z 19. století, která se nalézá v Soho na Manthattanu. Christo se do poslední chvíle bál coronavirové infekce: „Nikdo sem nechodí, ale neviditelný nepřítel může přijít kdykoliv.“ Jinak byl ale plný elánu a humoru, i když se mu hůře dýchalo. Na střeše svého domu se snažil cvičit. „Vzduch je zde velmi čistý, obloha velmi modrá, velmi surrealistická,“ pochvaloval si.
Zjevně si ještě nedávno užíval také v souvislosti s Vítězným obloukem inženýrské výzvy – složitosti zabalení 50 metrů vysokého pomníku. Osm různých společností francouzských a německých (jak symbolické) se podílelo na výrobě materiálu a jeho uvedení do provozu. Tým 50 horolezců měl pak látku nainstalovat a uchytit. „Nikdy jsem nezabaloval vnitřní prostor – kříž 4 oblouků – v nepřetržitém větru. Ta tkanina je jako živý člověk – na jedné straně stříbrná, na druhé modrá, která se měla třpytit v měnícím se světle, držena červeným provazem,“ komentoval nadšeně Christo připravovaný projekt.
Aby mohl tuto akci zaplatit, prodal 9 svých děl celkem za 1, 5 milionu eur. Jak budou velké celkové náklady, Christo nevěděl přesně: „13, 14 nebo 15 milionu eur, to nedokážu přesně říct.“ Samozřejmě, že rovněž spolupracoval s různými bankami, které mu pomáhaly již v minulosti.
Když Christo mluvil o autorství, říká „my“. Do konce svého života vnímal svou manželku, která zemřela v roce 2009, jako stále přítomnou či inspirující spolupracovnici. „Byla neuvěřitelnou kritičkou, velmi hádavou, velmi chytrou… byla skvělou řešitelkou problémů,“ vzpomínal Christo.
V ještě nedávném rozhovoru umělec řekl: „Oblouk bude dílem na konci mého života, pokud budu ještě naživu, abych to viděl,“ napůl se zasmál… „měl by to být nikoliv osamělý vrchol, ale součást spojovacího řetězce v mém a našem životě.“ Christo zemřel 31. května.
Christo měl oslavit 85. narozeniny 13. června. Ve stejný den i rok (1935) se narodila i jeho žena Jeane-Claude – a jak říkala „ve stejnou hodinu“.
Výstava v Centre Pompidou v Paříži potrvá do 19. října 2020.
-red-
foto: Centre Pompidou Paris a archiv
Diskuze k tomuto článku