Dana Sahánková: Vnitřnosti proměny ve "Špálovce"

V těchto dnech probíhá výstava v Galerii Václava Špály pod provokujícím názvem Vnitřnosti proměny, která je přístupná veřejnosti do 19. března 2023. "Obrazy Dany Sahánkové fungují jako aluze na objektivní předmětnost (potažmo tělesnost), která je však nakročena k dalším proměnám a transformacím," přibližuje dílo kurátor výstavy Petr Vaňous a dále pokračuje:

Dana Sahánková (vystavující autorka), Petr Vaňous (kurátor výstavy) a Pavel Lagner (ředitel galerie) na vernisáži

Dana Sahánková se vyjadřuje prostřednictvím kresby. Vnímá toto médium jako velmi svobodný nástroj k podchycení témat, které vyžadují přesnost imaginace a sepjetí výrazu s autentickým prožitkem.

Základní charakterová vlastnost kresby - popisnost - je tu vkládána do služby volných asociací, pro které je hledán tvar, symbolická platnost, dějová konfigurace a obrazová konstelace. Napětí mezi precizním detailem a neustále se proměňujícím celkem obrazu (proces přeskládávání) umožňuje autorce zaměřit situace a stavy, jejichž východiska lze nalézat v oblasti reflektovaného podvědomí. Časté neohraničení pohledu v kresbě jako by odkazovalo na pozorování či vhled do jiné dimenze času a vědomí. Na jakýsi skrytý a v něčem vzrušující voyerismus, který svou zvědavostí naráží na jevové nepatřičnosti skrývající v sobě blíže neobjasněná tajemství. Status podvědomí tu odpovídá nelogické proměnlivosti snu.

Zrození Venuše, zrození ze tmy, 2020 - 2021

Obrazy Dany Sahánkové fungují jako aluze na objektivní předmětnost (potažmo tělesnost), která je však nakročena k dalším proměnám a transformacím. Podstatným motivem kreseb je pohyb stojící za neustálým přeskupováním kompozic ve směru skladby i demontáže, zhušťování i mizení; zneklidňující vířivý pohyb, který nepřímo odkazuje na vzájemné prostupování rozumu, vzpomínek, smyslové zkušenosti a mimovolní paměti v rovině lidského vnímání. A je to právě vnímání, které propojuje časové vrstvy různě vzdálené minulosti s operativním stanovištěm diváka, který se, jako ten kdo sní, propadá do matérie nerozlišitelného matrixu. Tam, kde se vytrácí, a kde mizí uklidňující fenomenální podstata povrchní smyslové zkušenosti, a kde, v jungiánských hlubinách, rostou jako krystaly nebo jako podmořské organismy jiné druhy parciálních jevů, jejichž neznámá a fascinující struktura promlouvá o lidském tápání a nejistotách na odvrácené straně známého světa.

Mezihry III. Kontrabasy, 2020 - 2021

Jinotajné narativy a jejich černobílá, jedovatě barevná či barevně extatická řešení podporují vizi stínové říše, paralelního světa jevů, jevů-filtrů, jejichž vlastnosti si zpětně doplňujeme na základě srovnávání s tím, co známe a odčítáním toho, co je cizorodé a svým způsobem stejně tak varující a děsivé, jako lákavé a vzrušující. Určitě je tu pro čtení děl směrodatná polarita uvnitř a vně. Kresby lze vnímat jako okna do neznámých, ale místy povědomých dějů. Do řečišť v paměti ztracených vzpomínek, do zapomenutých míst, která však jakoby naplno ovlivňovala naši současnost a budoucnost. Archeologie jejich rozkrývání v hustém porostu zapomnění v sobě často obsahuje vracející se echo bolesti vzdáleně připomínající chirurgický zákrok. Paměť tu připomíná jizvu rozvinutou v šarlatový květ jedovatého poznání, před které se již nelze vrátit.

Druhý dům, 2021 - 2022

Provokující název výstavy Vnitřnosti proměny postihuje přesně tento rozporný, iritující a pro lidskou představivost obtížný moment první, syrové asociace, která odmítá souvislost duchovní proměny s odpudivou a příliš uzemňující představou tělesné anatomie. Metamorfóza přece nemůže být spojována s tak profánní aurou (!). Patří ale vůbec polarity kategorií „sakrálnosti“ a „profánnosti“ do oblasti lidského rozumového poznání? Nebo jsou to spíše kategorie teologie a etiky, které se na základě poznání proměňují, aby rozlomily předsudky a konvence, které brání skutečnému prozření? Vnitřnosti proměny promlouvají ale ještě o něčem jiném. O paradoxu exaktního „ověřování“ duchovní proměny pitváním všech jejích pravděpodobných či hypotetických předpokladů.

Petr Vaňous, prosinec 2022

Požehnáno, co se zelená, 2017 - 2022

foto: Galerie Václava Špály , Nadja Rovderová a archiv

Dana Sahánková: Vnitřnosti proměny ve „Špálovce“

Zbyněk Sedlecký: Inscenace v Telegraph Gallery

Kolik vrstev má dnes realita? / Galerie Rudolfinum

Relevantní články

C. G. Jung o dětské duši, dospívání a vnitřní individuaci

Antonia „Toni“ Wolff – femme fatale C. G. Junga

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?