Oblastní galerie Liberec na podzim připravila velkou výstavu zdejšího rodáka a malíře Davida Hanvalda (40), jehož věhlas daleko přesahuje české hranice. Působivá a originální expozice s názvem Rukopis převzít nejde! zaujme návštěvníky různých generací nejen díky autorově hravosti, ale i zcela osobitým architektonickým řešením, které v vzniklo na míru podbazénové haly a souzní s principy malířova uvažování o prostoru.
První velká samostatná výstava Davida Hanvalda, která potrvá do 3. 1. 2021, představuje obrazy z několika „architektonických“ cyklů jeho tvorby, jako jsou Stavebnice, Kostky, Rámy, ad. doplněné o cyklus kaligrafií, jimž se umělec věnuje v poslední době.
Hanvald umí vizuálně zaujmout a nabádá k zamyšlení
Čtyřicetiletý liberecký výtvarník svou tvorbou úspěšně poutá pozornost laické i odborné veřejnosti. Hledá zdánlivě jasné odpovědi na otázky, zda obraz musí mít rám nebo zda musí viset jen na rovné stěně. Sestavuje jednotlivé obrazy stavebnicovým způsobem inspirovaný pravděpodobně i kouzelným světem dětských her, jehož je jako tatínek malých dětí součástí. Zpracovává vžité myšlenkové představy a nabízí nové pohledy na díla ikonických osobností moderního, ale i starého umění. „Přitažlivost jeho umělecké osobnosti pramení ze sjednocování protikladů, jako jsou například hravost a racionální přemítání, náhoda a řízený proces, minimalizmus a maximalizmus, či navazování na umělecké hodnoty minulosti a jejich popírání,“ zamýšlí se kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová.
„Sděluji určitou estetiku, estetický pohled, který bude divákovi buď příjemný, nebo ne. Ale nejde jen o vrstvu mé estetiky, jde také o určité kódování, o paměť doby, o historii umění, o vazby ke společnosti, o kontinuitu. Důležité je neodmítání umění předchozích generací, což se dříve často stávalo. V této době, v naší generaci, je tomu naopak. Spíš jde o vzájemné využití různých estetik, nemusí se shazovat předešlí umělci,“ vysvětluje David Hanvald svůj přístup.
Textové obrazy nesou poselství
Přitažlivá je i barevná a živá kaligrafie, jíž se autor zabývá v poslední době. Na výstavě v Oblastní galerii Liberec je zastoupena cyklem Textové obrazy. V nich malíř reaguje na aktuální sociální situaci ve společnosti, přemítá o estetických paradigmatech 20. století, ale se stejným zaujetím se věnuje i úvahám nad velkými kapitolami italského umění.
Zatím poslední fázi umělcovy tvorby charakterizuje kurátor výstavy Martin Dostál slovy: „Davida Hanvalda zaujala při rezidenčním pobytu v Pekingu pomíjivá kaligrafická malba vodou, jak ji v místních parcích a prostranstvích provozují Číňané. Přivlastnil si ji do svého západního gestického projevu, založeného na tahu, a začal vytvářet textové obrazy. Zprvu vycházely z popsání názvu barvy, později však začaly přicházet sentence a pojmy z estetiky a vizuálního umění, a nakonec pak pojmy, které zrcadlí prožívanou sociální realitu.“
Cyklus Stavebnice vedle konceptuálních otázek (jak vystavovat obraz mimo tradičně vžitou rovnou stěnu a tradičně vžitý úhel návštěvníkova pohledu a jak jej adjustovat do prostorových objektů) reaguje i na osobní rodinnou situaci autora, v níž má autor možnost být v intenzivním kontaktu s kouzelným světem dětských her a stavebnic. Tvorba Davida Hanvalda originálním způsobem představuje syntézu racionální (de)konstrukce a hravého přístupu, navazování na moderní umění a jeho konceptuální popření. Díky živému a expresivnímu gestu má téměř magickou přitažlivost.
K výstavě vydala Galerie Zdeněk Sklenář ve spolupráci s Oblastní galerií Liberec publikaci – dvouknihu. Autorem grafické úpravy je Zdeněk Ziegler ve spolupráci s Janem Boučkem, o texty se podělili Martin Dostál, David Komary, Jen Kratochvil, Marie Míčová a David Hanvald.
-red-
Diskuze k tomuto článku