Gerhard Richter – výstava: Portréty, sklo, abstrakce v Drážďanech / intimní pohled
Nejslavnější žijící umělec Německa oslavuje dnes 9. února 90. narozeniny a při této příležitosti pořádá výstavu ve svých rodných Drážďanech. Přehlídka se zaměří na portréty, sklo a abstraktní díla – rozšíří se do tří místností v Albertinu, kde je umělcovo dílo již trvale vystaveno. Výstava se otevřela 5. února a potrvá do 1. května. Není zatím jasné, zda se umělec osobně dnešní oslavy na výstavě zúčastní, ale všichni v to doufají…
Drážďany tedy slaví Gerharda Richtera a pořádají ve Staatliche Kunstsammlungen velmi osobně zaměřenou výstavu. Přehlídka se čtyřmi desítkami děl poskytuje intimní pohled na malířovu práci. Je to jedinečné: Gerhard Richter vše tentokrát vymyslel a kurátoroval sám. K vidění jsou vybraná umělecká díla, která pro něj “cosi víc” znamenají: obrazy jeho rodiny, autoportréty, abstraktní obrazy a speciální sklářská tvorba.
Je zde také Autoportrét Gerharda Richtera, který nevisí uprostřed výstavy, ale na úzké stěně vedle průchodu. Byl zapůjčen z newyorské MoMA – a je to jediný velký obraz svého druhu z roku 1996, který pochází z doby, kdy byl Gerhard Richter již celosvětově uznáván. I na něm je znát autorův skeptický pohled vymykající se představě o světovém tvůrci. Na vlastní narozeninové sebereflexi je Gerhard Richter zkrátka někdo, kdo vždy zpochybňuje sebe i svou práci a zůstává ve skromném gestu plném pokorného dotazování.
Ostatně k Richterovým oblíbeným motivům patří „filozofické“ zrcadlo coby neúprosný moment s vlastním či divákovým pohledem bez příkras a s dočasností. Umění je však podle Richtera i víra:
“Umění je čisté uskutečnění náboženskosti, schopnosti věřit, touhy po ´Bohu´. Každé jiné uskutečnění této významné vlastnosti člověka je natolik jejím zneužitím, nakolik tuto vlastnost drancuje, tedy staví do služeb nějaké ideologie. Také umění se stává ´užitým uměním´, když se vzdá své svobody od jakéhokoli účelu, když něco chce sdělit; neboť jen v absolutním odmítnutí každého úkolu je umění lidské. Schopnost věřit je naše nejvýznamnější vlastnost a jen skrze umění se odpovídajícím způsobem realizuje. Když naopak svou potřebu víry nasytíme v nějaké ideologii, způsobíme jen zlo a neštěstí. (…) Můj hluboce zakořeněný odpor proti tvrzením, nárokům pravdivosti, ideologiím (…) teď potvrzují lidé jako fyzik Dürr, evoluční teoretik Riedl a Konrad Lorenz, kteří jedinou naději na naše přežití spatřují v ´rozšiřování humánního sebe-pochybování´, ve vědomí naší omezenosti. Tak tedy doufám, že má ´neschopnost´ a má skepse nahrazující ´schopnost´, přece jen může být dost důležitou ´moderní´ strategií člověka.”
Gerhard Richter pečlivě připravil tuto výstavu (výběr a instalaci) sám na modelu místností ve svém kolínském ateliéru, a to jak výběru, tak zavěšení. Díla pocházejí od samotného autora, respektive nedávno založené Richterovy nadace, ze světových muzeí a soukromých sbírek. Portréty, abstraktní díla a nemalířské objekty se představují ve třech velkých sálů drážďanského Albertina.
Velká narozeninová výstava měla být původně k vidění v Salzgassenflügelu. “Ale to nebylo pro Richtera to pravé,” vysvětluje Hilke Wagnerová, ředitelka Galerie Neue Meister a dodává: “Řekl, že chce tyto prosvětlené místnosti, protože v žádné jiné prostory nejsou tak vhodné. Výstava se tedy sice zmenšila, ale jedná se o velmi osobní přehlídku, která obsahuje i některé milníky v umělcově tvorbě.”
Výstava s asi 40 díly tedy není retrospektivou, například chybí obrazy, ve kterých se zabývá německými dějinami, ale je to velmi osobní a – pokud jde o střední část – téměř intimní vzhled. Zde ukazuje obrazy své rodiny, své ženy a především dětí.
Už tak ikonický obraz s hlavou jeho ležící velké dcery Betty je jeho součástí stejně jako jeho nejmladší syn Theo. Kvůli typickému Richterově „rozmazání“ se portrétovaní často zdají být okouzleni, odtrženi od reality, zejména proto, že pozorovatel je také ukazuje v barevných umělecko-historicky pozicích.
Vedle figurálních visí velká abstraktní díla, včetně skály – obrazu, který Richtera nezištně přiblížil k Drážďanům – a to na aukci ve prospěch uměleckých sbírek, které proběhly po povodni v roce 2002. S rodným městem poutá Richtera stále silné emocionální pouto, jak to ostatně dokládá i právě probíhající výstava. Těsná spolupráce je však dlouhodobá. Navíc byl ve Staatliche Kunstsammlungen Dresden archiv Gerharda Richtera, založený v roce 2006 a vedeném Dietmarem Elgerem, odborníkem na moderní umění.
Abstraktní obrazy s roztrhanými vrstvami barvy vznikají pomalým, často měsíců trvajícím procesem práce stěrkou, špachtlí a nožem – dokud obraz nedosáhne kompozice ve formě a barvě, která je vnímána jako optimální a platná.
Richterův poslední velký obraz, o kterém prohlašuje, že jeho malířské dílo bylo dokončeno v roce 2017, vznikl také tímto způsobem. Ale samozřejmě pokračuje v práci v kolínském ateliéru – na kresbách.
Na výstavě nalezneme ale i další skvosty a překvapení. Ve třetí místnosti se Richter do značné míry vzdává obvyklého směřování: na počítači, který generuje a distribuuje barvy v tisku, Richter je zde iniciátor, ten, kdo postavil „stroj na výrobu obrazů.“ Je zde objekt, který je i přes svou velikost tří metrů na výšku, dva metry široký a pět metrů hluboký… Je vnímán jako filigránská socha, skládá se z devíti skleněných tabulí rovnoběžně běžících od sebe vzdálených 50 cm, které jsou upevněny ocelovou konstrukcí s diagonálně běžícími tenkými lany. A sami návštěvníci se zde stávají vlastním motivem: v závislosti na jejich pohybu, jako více či méně rozmazaný stín. Co je to za obraz? Kdo jsme? Jak se vnímáme?
Richter přestal malovat v roce 2017, kdy se stalo příliš fyzicky náročným a místo toho se v posledních letech obrátil ke kresbě.
-red-
foto: Staatliche Kunstsammlungen Dresden, David Pinzer a archiv
Diskuze k tomuto článku