Za Václavem Johanusem…
Dne 23. února tohoto roku se nečekaně a náhle uzavřela umělecká a životní cesta Václava Johanuse. Grafik, ilustrátor a karikaturista originálního nezaměnitelného rukopisu odešel uprostřed řady smělých plánů a rozpracovaných děl. Osiřela současně jeho Galerie Hrozen, ambiciózní projekt, který s entuziasmem a radostným pocitem z dalšího naplněného „snu“ otevřel na konci roku 1998 v prostorách vlastního zrekonstruovaného původně renesančního domu v centru Českých Budějovic, v těsné blízkosti dominanty města Černé věže.
Za více než čtvrtstoletí se mu i na tomto poli podařilo nevídané, uspořádal více než stovku samostatných a tematicky zaměřených výstav autorů věhlasných jmen. Galerie se zaměřila od počátku především na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor, s občasnými průniky i do dalších uměleckých disciplin. Uměnímilovní návštěvníci se tu mohli setkat s díly špičkových autorů jako Jiří Kolář, Adolf Born, Jiří Šalamoun, Josef Paleček, Pavel Sukdolák, Eduard Ovčáček, Eva Hašková, Jan Kavan, Václav Kabát, Zdena Táborská Kabátová, manželé Janíčkovi, Emílie Tomanová, Eva Vlasáková, Berenika Ovčáčková, Aleš Lamr, Zdeněk Mézl, Jaroslav Sůra, Jindra Čapek, Marie Tichá a ilustrátoři časopisu Sluníčko; jihočeští např. Karel Valter, Miloslav Nováček či František Peterka, z typografů zde vystavovali např. Jiří Rajlich st., Jan Solpera, František Štorm, a celá řada dalších význačných autorů. Naznačený výčet by nebyl úplný bez kreslířů – karikaturistů, osobitý pohled na svět tu představili například Stanislav Holý, Miroslav Barták, Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín, Jan Hrubý, Petr Juřena, Pavel Matuška, Dušan Pálka, Vlastimil Zábranský, Dušan Poľakovič, Jiří Slíva, a další. Tedy autoři, s nimiž se Václav potkával na stránkách novin a časopisů více než 45 let. Připomeňme, že autor vstoupil na českou výtvarnou scénu právě v oblasti kresleného humoru ve druhé polovině 60. let. Výtvarné glosy a ilustrace pro postupně desítky novin a časopisů, včetně odborně zaměřených, byly celoživotní srdeční záležitostí autora (mj. Mladý svět, Dikobraz, Stadion, Domov, Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Sluníčko, Věda a technika mládeži, Ekonom, Právní rádce, Hospodářské noviny, Učitelské noviny, Jihočeská pravda – poz. Deníky Bohemia, Jihočeská univerzita a další).
Autor rád střídal výtvarné discipliny, ať šlo o výtvarnou glosu pro tisk, grafiku, knižní ilustraci, typografii, malbu nebo později koláž; každé zadání bral jako výzvu, jako dobrodružnou hru, k níž přistupoval se zaujetím a zodpovědností. Typické prvky, jako nezaměnitelný rukopis postavený na grafickém základě, prvotní inspirace lidovou soustruženou figurkou, zjednodušená až strohá výtvarná forma, humorná zkratka či metafora, poetická nadsázka, smysl pro pointu a do precizního detailu dovedené zpracování – to vše byly esence, z nichž Václav vytvářel svůj nezaměnitelný rukopis a styl.
Měl rád svět a život se vším, co žití obnáší. Miloval neopakovatelný kolorit jihočeských rybníků, řek a rybaření; jeho nejoblíbenější barvou byla modrá, jež zrcadlila krajinu jeho dětství a mládí. K raným vzpomínkám se rád vracel po celý život: nesmazatelně zformovaly
jedno z jeho hlavních výtvarných témat, a navíc – byl jihočeským patriotem: „I když si do jihočeských rybníků někdy přidám mořského koníka nebo lasturu, rád zůstávám u nás na jihu,“ řekl kdysi.
Výtvarná činnost a tvoření pro něj neztratily kouzlo a přitažlivost do posledních dní. Pamatujeme si ho uprostřed ohromného množství knih, jichž byl vášnivým čtenářem a sběratelem. Rád poslouchal hlavně jazzovou a klasickou hudbu. Sedával u svých pracovních stolů rozesetých po celém domě, nadosah vždy s malým šálkem kávy, nezbytným denním tiskem a desítkami pro něj typických malých bloků, do kterých si celoživotně zaznamenával stovky výtvarných nápadů, které později rozpracovával. Spoustu z nich už bohužel nedokončil, tak jak si plánoval a přál. Jeho originální a inspirativní osobnost je nenahraditelná a jeho laskavý humor, trefné glosy i lakonické poznámky nám budou chybět už navždycky.
Umělecká tvorba Václava Johanuse dokázala oslovit a zaujmout několik generací od nejmenších příznivců po dospělé. O takový odkaz je třeba pečovat i do budoucna.
Mgr. Hana Johanusová Bumbová
Studio Hrozen, 2. 7. 2024
foto: archiv / V. Pacner
Diskuze k tomuto článku