Pavel Nádvorník, jeden z hybatelů revolučního dění na pražské FAMU a spoluzakladatel družstva Radost, který předčasně zemřel v roce 1994 v pouhých dvaatřiceti letech, byl i výjimečným fotografem neotřelých témat. Jeho cykly o romské sexuální subkultuře, prostředí předrevolučních kotelen či o prvních porevolučních volbách dodnes překvapují svojí důsledností i pronikavostí. K jeho nedožitým šedesátinám Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Ateliér Josefa Sudka a Uměleckoprůmyslové museum v Praze společně prezentují první zevrubnější průřez jeho fotografickým, filmovým i nakladatelským dílem.
K pražské výstavě: Po malířských pokusech, inspirovaných Pavlem Brázdou a Michalem Singerem, se Nádvorník začal v polovině 80. let naplno zabývat fotografií. Cyklus Kotelny vznikl během Nádvorníkova působení v kotelně Ministerstva kultury ve Valdštejnské ulici v letech 1983-1986 (několik snímků pochází z garáže ve Velké Chuchli) a předkládal jej také během svých pokusů o přijetí na FAMU, kam začal docházet na podzim 1988. Viditelné jsou tu ozvěny informelu i pop-artu, ale hlavní kvalitou je tu podrobné vystižení atmosféry tehdejšího dělnického prostředí, protkané touhou kombinující v absurdních kombinacích západní konzum i erotiku.
Existenciálnější a abstraktnější polohu má komplementární 8mm film Kotelna, který je součástí výstavy.
„Nádvorník na svých nejlepších fotografiích nikdy nezvěční plakát v reklamní agentuře, strom v přírodě či krabičku cigaret v trafice. Vždy ho zajímá kruté vytržení věci z jejich přirozeného prostředí, prudký a co možná největší třeskutější naráz jednotlivých významů o sebe. Zajímá ho moment, kdy vzniká význam nový, nečekaný a neotřelý. Prostřednictvím jeho fotografii se dovídáme, co je to vlastně takový reklamní plakát, betonová silnice za sídlištěm nebo kupón městské hromadné dopravy. Přinejmenším zjišťujeme, že ustálené významy neexistují, že věci i my samotní se neustále proměňujeme, že tato proměna je podstatou života, ať se nám to líbí nebo ne, že žijeme uprostřed ustavičného dramatu, nejenom uprostřed nýbrž i díky němu.“ (Michal Singer, březen 1997)
Cyklus Volby vznikl ve dvou etapách, jedna zachycuje vůbec první svobodné volby po pádu komunismu v červnu 1990, v nichž triumfovalo revoluční Občanské fórum. Druhé volby v červnu 1992 již představovaly plebiscit o dalším směřování porevoluční společnosti i celého Československa, které se o půl roku později rozpadlo na dva samostatné státy. Nádvorníkovy snímky s jemnou ironií dokumentují formou potrhaných a oprýskaných plakátů tehdejší volební boje, ale také naznačují jistou deziluzi z často překotného a populistického vývoje tehdejší politiky. Zatímco první cyklus má formu panoramat, která ukazují i bezútěšné pozadí pražských ulic záhy po pádu komunismu, novější cyklus se soustředí výhradně na nemilosrdný vzájemný boj volebních obrazů. Oba cykly byly vystaveny v září 1992 v Centru nezávislé žurnalistiky v pražské Lucerně.
Michal Singer: Pavel Nádvorník:
“Víš něco o světě kolem sebe?” Zeptal se.
“Vím všechno možné. “
“Ne, já mám na mysli, jestli někdy svět kolem sebe cítíš.”
“Cítím ze světa kolem sebe tolik, kolik můžu.”
“To nestačí. Musíš cítit všechno, jinak svět ztrácí smysl.”
Carlos Castaneda: Oddělená skutečnost
Kolik dřiny stojí krása? Magické divadlo věčné mladosti ve starých dveřích” v kolik jízdenek za jednu krabičku prezervativů; Je hezčí dívka, anebo zamaštěná úterka?; americký sprinter a umyté nádobí; stane se žena obrněným transportérem, nebo oprýskanou stěnou?; mladá prsa – stará skříňka; přišpendlený dravec; vylámaný úsměv stoupaček; příroda podlamující praxi politických stran; shoří tělesná láska na popel?; čumíš na drát!; popraská i to, co nemá chybu; móda je ticho a tram v oku…
Nechtěl bych, aby se tyto ostré kontrasty, ba co víc – paradoxy života -, vytratily pod nánosem smutku, jímž nás před dvěma roky zasáhla předčasná smrt Pavla Nádvorníka. Byl (a ve svém díle zůstává) člověkem, který se životným situacím dokáže nebojácně podívat až kamsi do ledví, kde číhá v absurditě a směšnosti také jejich nicotnost a krátkodechost.
Stejně jako pro filosofa nebo umělce, stejně jako pro každého ”bojovníka” a člověka, který chce poznat a procítit tento svět, je i pro Nádvorníka bezpečnou (a přece provždy těžce vybojovanou) cestou poznání metoda prostého srovnání, ať už se jedná o umělé světlo v holých větvích stromů, tretky cikánských obyvatel v neutěšených prostorách jejich interiéru nebo o pornomodelky pod prasklým sklem pracovního stolu.
Nádvorník na svých nejlepších fotografiích nikdy nezvěční plakát v reklamní agentuře, strom v přírodě či krabičku cigaret v trafice. Vždy ho zajímá kruté vytržení věci z jejich přirozeného prostředí, prudký a co možná největší třeskutější naráz jednotlivých významů o sebe. Zajímá ho moment, kdy vzniká význam nový, nečekaný a neotřelý. Prostřednictvím jeho fotografii se dovídáme, co je to vlastně takový reklamní plakát, betonová silnice za sídlištěm nebo kupón městské hromadné dopravy. Přinejmenším zjišťujeme, že ustálené významy neexistují, že věci i my samotní se neustále proměňujeme, že tato proměna je podstatou života, ať se nám to líbí nebo ne, že žijeme uprostřed ustavičného dramatu, nejenom uprostřed nýbrž i díky němu.
V tomto smyslu jsou Nádvorníkovi fotografie tím starým dobrým uměním, uměním které je tu stále s námi a pro nás, protože nám je schopno zpřítomnit a zviditelnit svět jako událost, jako úžasné a dramaticky nebezpečné dení, v němž je stále ohrožena sama existence věcí, událostí i nás samých a kde je nám toto denní odhaleno jako závažné i tajemné zároveň, neboť – ač tak dramatické a nebezpečné, ač tak úkladné vůči jednotlivostem života – se odehrává v jeho zájmu, pro život sám.
Michal Singer, březen 1997
Pavel Nádvorník: 1962 narozen 23. 4. v Benešově u Prahy, 1981 vystudoval produkci na SPŠ filmové v Čimelicích,1981 – 1988 pracoval jako poštovní doručovatel, osvětlovač filmových ateliérů, topič na Ministerstvu kultury a reprodukční fotograf, zároveň navštěvoval fotografické oddělení LŠU v Praze u Jána Šmoka,1986 začíná fotografovat Romy, 1988 – 1992 studium fotografie na FAMU, s Petrem Lukášem založil a vedl časopis Post,1989 spoluzakladatelem družstva Radost, 23. 12. 1994 zemřel v Praze.
Současné výstavy Pavla Nádvorníka:
Retrospektiva 0.1 / Romové, Kluci a Krajiny
Galerie Benedikta Rejta, Louny
7. 10. – 4. 12. 2022 / Vernisáž 6. 10. 2022
Kurátoři: Gabina Fárová a Pavel Vančát
Navazující výstavy:
Pavel Nádvorník / Retrospektiva 0.2 / Kotelny a Volby
5. 10. — 27. 11. 2022, Ateliér Josefa Sudka, Praha
Pavel Nádvorník / Retrospektiva 0.3 / Post a Radost
jaro 2023, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku