V těchto dnech se dostává do vybraných amerických kin film o švédské malířce, která narušila dosavadní uspořádání dějin moderního umění. „Beyond the Visible“ z roku 2019 pojednává o Hilmě af Klint – podivuhodné a dlouho neznámé ženě. Její obrazy jsou dnes mnohými považovány za vůbec první abstraktní malby.
Nový 93 minut dlouhý dokument režisérky Haliny Dyrschy s komentáři řady odborníků jistě přispěje k definitivnímu (ale stále diskutovanému či zpochybňovanému) postavení světové malířky. Hilma af Klint totiž nebyla typickou umělkyní; její „neviditelná říše“ vznikala za přispění spiritualismu, teosofie a paranormálních aktivit. Vedle těchto duchovních hnutí ovlivnily její myšlení a tvoření také objevy vědecké – radiových vln, a zvláště kvantové teorie. Těmto vlivům otevřeně pod/vědomě podléhala a vytvářela rozměrné obrazy. Tyto malby však nesměly být nejméně 20 let od její smrti ukázány veřejnosti. Tak o tom rozhodla sama autorka ve své závěti. Díky této situaci se nemohly malby stát průkopnickými a prvenství v oblasti abstraktního umění získal až o 4 roky později Vasily Kandinsky (1910).
Trailer k filmu Beyond the Visible / Hlima af Klint: https://www.bing.com/videos/search?q=beyond+the+visible+film&&view=detail&mid=6645819A72ECC3C444D36645819A72ECC3C444D3&&FORM=VRDGAR&ru=%2Fvideos%2Fsearch%3Fq%3Dbeyond%2Bthe%2Bvisible%2Bfilm%26FORM%3DHDRSC3
Hilma af Klint je nyní fenoménem, o kterém se však vedou spory. Někteří skeptici malířčiny práce odmítají vřadit do kontextu dějin umění, neboť jsou to prý jen vize postrádající vědomou a kontinuální vývojovou cestu od realismu k abstrakci (viz. například Mondrian či Kupka). Dnes bychom tedy mohli také říct, že díla švédské malířky jsou projevem insitním – a náleží do „šuplíku“ art brut, jakožto tvorby psychicky nemocných (jiných) lidí.
V některých médiích je nyní rovněž naznačeno, že uvedení „festivalového“ filmu do americké klubové distribuce je promyšlený tah sílícího gendrového (hysterického) diktátu. Obě zmíněné výtky mají jistě své opodstatnění a jsou předmětem diskuze vážné i trapné. Faktem však zůstává, že tvorba Hilmy af Klint je dodnes působivá, i když asi ne způsobem, jaký si autorka přála. Jednoznačně přitažlivý je především její příběh.
V roce 2018 uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku této malířce samostatnou výstavu. Expozici navštívilo více než 600 000 diváků a stala se tak nejnavštěvovanější výstavou v šedesátileté historii této prestižní instituce. Jistě že čísla – dokonce ani otázka prvenství – nejsou parametry zcela podstatné, ale mnohé to naznačuje a vypovídá o kulturní historii atd.
Kam směřovala Hilma af Klint?
Dosud se považoval za počátek abstrakce rok 1910. Kandinsky, Malevič, Mondrian či Kupka od tohoto zásadního okamžiku směřovali k nefigurativní malbě – a v tomto duchu tvořili i vydávali svá teoretická prohlášení či osobní manifesty. Atmosféra převratné doby se zde odrážela a nacházela adekvátní formy a výrazy. Na různých místech světa se umělci nezávisle na sobě snažili postihnout nastalou atmosféru či jakési kosmické zření. To bývá spojované zpravidla s úsvitem nového věku osvobozeného od racionalistické převahy.
Píše se rok 1906 a Hilma af Klint (1862 – 1944) je bytostně prostoupena duchovními naukami včetně oblíbeného spiritismu. Zvláště teosofie jí učarovala. Za tímto tehdy šířícím se okultním směrem stála další žena – „Madam“ Helena Blavatská. Svou Teosofickou společnost založila tato legendární i kontroverzní Ruska v Americe roku 1875. Jádrem a cílem nauky bylo najít a šířit společné rysy všech náboženství, zkoumat skryté okultní možnosti člověka i dosud jen tušené přírodní zákony. Takové esoterní a univerzální (duchovní i vědecké zároveň) myšlení je také naukou o evoluci a vývoji lidského vědomí. Čas zde hraje důležitou roli. Duchovní tendence univerzálního rázu zasáhly také kulturní avantgardy.
Skryté vědomí není však prý evokováno jen instinktivním zřením, ale má svou strukturu a neviditelné „mistry“ (mudrce), kteří plnější vědění předávají vhodným jedincům postupně a diskrétně. Takové vizi, později modifikované a rozvinuté v antroposofii Rudolfa Steinera, podléhala i celá řada tehdejších pokrokových umělců. Ti projektovali své dílo především až do vhodně nastavené budoucnosti. Nejdůsledněji snad šel touto cestou věrozvěsta Holanďan malíř Piet Mondrian se svou abstraktní (vlastně konkrétní) geometrií – jakýmsi vizualizovaným utopickým programem. Ostatně jeho nejznámější teoretický spis se jmenoval Lidem budoucnosti (česky vyšel knižně roku 2002).
Také výstava v New Yorku se jmenovala Obrazy pro budoucnost. Jejich autorka Hilma af Klint však nebyla, tak jako její později slavní kolegové, dlouho známa. Nepřála si to. Byla přesvědčena, že vývoj lidstva (vědomí) nazraje až časem a teprve tehdy budou její malby náležitě čitelné, srozumitelné a návodně inspirativní. Měly být jakýmsi shůry seslaným manuálem k poučenému probuzení lidstva, které mělo na pozadí teosofických teorií s časem vstoupit do nového a lepšího věku.
Dnes již známější rozměrná díla vznikala v letech 1906 – 15 a patří do velké série nazvané „Obrazy chrámu“. Kdo byla jejich autorka? Hilma af Klint, absolventka stockholmské Akademii krásných umění, se navenek úspěšně živila malováním poměrně konvenčních krajin a portrétů. Ve volných chvílích se však v tichu svého ateliéru v jistém transu či meditaci oddávala malbě obrazů s geometrickými a biomorfními tvary, které uskupovala do abstraktních kompozic. Budovala svůj „vnitřní chrám“ na pozadí nových, respektive stále platných zákonů (podobně jak je například sepsal později Aldous Huxley ve své Věčné filozofii; česky vyšla kniha v roce 2002). Jejich vizuální podoby podle malířky jsou výsledkem pod/vědomého naslouchání kosmu a živé energie pulsující v jinak neviditelných dimenzích. Takové stavy a procesy lze prý zakoušet a zaznamenávat však postupy přesahujícími běžné lidské smysly. Až pak je údajně s člověkem „probuzeným“ aktivněji spjato veškerenstvo.
Hilma af Klint se oddávala těmto myšlenkám a také spiritistickým seancím. Spolu se čtyřmi spřízněnými ženami založila dokonce tzv. Kruh pěti, kde se zabývala automatickým psaním, kreslením a komunikací s nehmotnými entitami. Je zřejmé, že tato malířka se v uzavřené společnosti dostávala přinejmenším do styku s vyšším magnetickým polem, čirým a vznešeným, o kterém rovněž mluvila s Rudolfem Steinerem.
Hilma af Klint studovala a rozvíjela malířství, hledala nové výrazy, ale zabývala se také botanikou či uspořádáním atomů v souvislosti s převratnými vědeckými objevy. Ale ani odkaz tzv. posvátné geometrie jí nebyl cizí. Čteme-li myšlenky španělského myslitele současnosti jménem Jesus Zaton, jako bychom se ocitali i ve světě sledovaných obrazů: „Posvátná geometrie není omezena na jednoduché rozměry, ale snaží se prozkoumat energetické vzorce, pomocí nichž byly vytvořeny všechny formy z Jednoty nebo metafyzického Vše: od vývoje embrya až po vzory, které sledují formování a rytmy planet, galaxií, skvrn a linií na kůži zvířete nebo způsob, jakým jsou strukturovány molekuly DNA. Od malého až po velké, všechno je ovládáno Posvátnou geometrií.“
Umělkyně esoterního založení malovala soustředěně stranou tehdejších vlivných kulturních center. Do hlubších, ale zatím neznámých souvislostí však vstupovala jinými cestami a dotýkala se spíše univerzálního vědomí. Na dlouhou dobu však nechtěla svá prorocká duchovní díla ukazovat a sdílet. Toto rozhodnutí (vnuknutí) dokonce zanesla striktně i do své závěti: její obrazy směly být veřejně vystaveny až dvacet let po její smrti, kdy se má přiblížit příhodný (transformační) věk Vodnáře, ve kterém se dnes nacházíme.
V roce 1986 proběhla v Los Angeles zásadní společná výstava pod názvem Abstraktní malířství 1890 – 1985. V řadě doprovodných teoretických statí se zde poukazovalo na souvislosti malby s teosofií, okultismem a dalšími esoterními myšlenkovými systémy. Ty formovaly řadu prvních abstraktních projevů včetně zmíněných veličin, jakými byli Piet Mondrian, Kazimír Malevič, František Kupka či Vasily Kandinsky. Ti všichni byli esoteriky a jejich umění mělo kosmický a stejně tak morální charakter. Na této novodobé výstavě byla Hilma af Klint zastoupena několika obrazy. Tehdy však byla ještě brána jako svérázná okrajová autorka. Teprve samostatná výstava v New Yorku a nyní i nový film – definitivně a v plné míře představily její a hluboké dílo. Hilma af Klint je tedy první malířskou (předběhla své kolegy jaksi mimoděk a bez povrchních či uměleckých ambicí) západního světa – moderního umění, jehož dějiny se budou muset v jednom ze zásadních bodů přepsat. Nebo je tomu jinak? Někteří totiž namítají, že “jasnovidné” cesty k abstraktnímu umění (nevedoucí malířsky-intelektuálně od realismu k abstrahování) se nemohou brát vážně a nelze je hodnotit plně v rámci dějin umění.
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku