Jakub Matuška aka Masker vytvořil ústřední výtvarné dílo české expozice na EXPO 2025 v Ósace / Česká republika se na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace prezentuje skrze unikátní umělecký projekt, jehož stěžejní postavou je renomovaný malíř Jakub Matuška, známý pod pseudonymem Masker. Spolu s autorem výtvarné koncepce pavilonu, sochařem Ronym Pleslem, kreativním kolektivem Lunchmeat Studio a kurátorkou Lucií Drdovou vytvořili multimediální instalaci Věci se budou dít, dokud mohou, která propojuje tradici, současnost i vizi budoucnosti.
Pavilon navržený studiem Apropos Architects je postaven bez použití kovové konstrukce a jeho dominantou je skleněná fasáda. Na rozdíl od většiny národních pavilonů tato fasáda umožňuje přirozenému dennímu světlu volně proudit do interiéru.
Srdcem pavilonu je organická spirála návštěvnické stezky symbolizující životní cestu jednotlivce i vývoj společnosti. Jakub Matuška na stěny této stezky namaloval klíčové dílo multimediální instalace. Svým uměleckým přístupem přímo navazuje na architektonický koncept pavilonu a dodává mu druhý rozměr. Rozvíjí symbolickou cestu návštěvníka z roviny prostoru do roviny vnitřního prožitku.
Dvě stě padesát metrů dlouhý monumentální kresebně-malířský narativ zachycuje symbolickou cestu proměny lidského vědomí od každodenních prožitků přes historické a archetypální motivy až po filozofické otázky o smyslu bytí. Cesta je lemována motivy poznání, duchovní síly a naděje. Matuškův kresebný rukopis symbolicky reflektuje odkaz v Japonsku známého a oblíbeného secesního umělce Alfonse Muchy, jehož étos a hodnoty humanismu se staly inspirací pro koncept celé expozice. Jeho poslední dílo, nedokončený triptych Tři věky, v sobě nese celoživotní poznání a symboly lásky, rozumu a moudrosti jako pilíře lidskosti.
Součástí návštěvnické cesty je také šest nejnovějších Matuškových obrazů, pod které vytvořila grafické pozadí designérka Kristýna Kulíková. Volně se inspirovala motivy Matuškových kreseb, ze kterých vytvořila vizuálně výrazné abstraktní tvary připomínající světlo jako vyjádření moudrosti a lásky. Pozadí obrazů a fragmenty Matuškových maleb jsou vytištěné metodou vertikálního tisku společností Wall-ink, průkopníky v tomto oboru.
Masker svou tvorbou zkoumá, jak umění může fungovat jako most mezi individuálním prožitkem a kolektivní zkušeností a reaguje na dnešní společenské, environmentální i spirituální výzvy. Výrazné figury a emotivní scény vytvářejí sugestivní mozaiku lidského života, která návštěvníka provází po spirále pavilonu.
V jedné části muralu znázornil Matuška českého baseballového hrdinu jako symbol propojení Česka s Japonskem. Ondřej Satoria, dnes již legendární baseballový nadhazovač, známý po celém Japonsku, v posledním ročníku turnaje World Baseball Classic v Tokiu vyautoval na tři nadhozy nejlépe placeného sportovce planety japonce Shoei Ohtanyho. Tento motiv symbolizující úspěch českého sportu na mezinárodní scéně získal mimořádnou podporu místních představitelů. Na zeď k motivu se podepsali guvernér a starosta Ósaky i ministerský předseda Japonska.
Cestu imaginární krajinou Jakuba Matušky lemují monumentální skleněné plastiky Ronyho Plesla, které odkazují k přirozenému spojení člověka s přírodou. Křišťálové sousoší stromových kmenů nesoucí název Stromy rostou z nebe symbolizuje návrat k podstatě lidské existence, hledání smyslu a propojení s přírodní i duchovní rovinou světa.
Sjednocujícím elementem instalace je audiovizuální vrstva uměleckého kolektivu Lunchmeat Studio s názvem The Last Call. Jejich technologicky precizní instalace využívající světlo, zvuk a digitální obrazy, motivuje návštěvníka, aby se aktivně podílel na současných společenských tématech.
Multimediální instalace tak reflektuje samotné téma letošního ročníku EXPO 2025 „Talent a kreativita pro život“ a vybízí k zamyšlení, jak chceme žít v rychle se měnícím světě plném technologií a sociálně společenských výzev. Česká expozice se soustředí na předání vize jak mohou talent a kreativita obohacovat společnost a život jednotlivce. Prezentovat zemi prostřednictvím umění a rozmanité kultury u nás není novinkou. V roce 1970 se Československo prezentovalo na světové výstavě v Ósace expozicí reflektující umělecké uvolnění Pražského jara, ovšem díla tehdy podléhala cenzuře. Letošní expozice tak akcentuje mimo jiné důležitost svobodného projevu a společenské vnímavosti.
Jakub Matuška shrnuje smysl expozice: „Moji snahou bylo prezentovat Českou republiku jako místo, kde i obyčejní lidé mohou čerpat z kulturního bohatství a odkazu humanismu dosáhnout určité míry mystického prožitku, a to i navzdory každodenním životním výzvám.“ Umění zde překonává jazykové i kulturní bariéry, vytváří hluboké emocionální spojení a představuje Česko jako kreativní a nekonvenční národ.
Jakub Matuška aka Masker (*1981, žije a pracuje v Praze) je jedním z předních umělců své generace. Věnuje se především malbě a kresbě, ale nevyhýbá se ani soše, videu, instalacím či intervencím do veřejného prostoru.
Od roku 2013 kombinuje svoje klukovské, ironické a poetické reflexe života ve městě se zkoumáním vlastního holistického zážitku. Setrvalá otázka „jak má člověk být?“ mu slouží jako základ pro testování napjatého vztahu mezi obrazem a jazykem, ale též mezi malbou a kresbou, a zkoumání různých schopností těchto médií formovat vnímání reality a chápání našeho okolí. Víc než deset let spojování tradičních malířských technik s počítačovou manipulací ručně kreslených skic a airbrushem na velkých plátnech mu dnes umožňuje prověřovat otázky plochosti a hloubky, pevného a tekutého, digitálního a analogového, prchavého a věčného, symbolického a každodenního, okouzlujícího a matoucího, a přitom rozbíjet koncepční a formální jistoty a budovat vlastní rétoriku.
V roce 2010 byl Matuška mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, o rok později získal cenu Národní galerie Praha 333.
foto: Zdeněk Jindra, Marek Musil, Czech Expo
Diskuze k tomuto článku