Jestli na přelomu 80. a 90. let minulého století překročilo graffiti české hranice jako symbol západní vizuální kultury ze sousedního Německa, za pár let už tady domestikovalo a začalo psát vlastní dějiny. I v malé provinční zemi na periferii Evropy poznamenané komunistickou minulostí letos oslavilo třicetiny. Nekompromisní tagy dál vzbuzují odpor, ale stejní lidé často oceňují propracované piecy. Podíl na jeho společenské emancipaci má kromě jiného schopnost být součástí undegroundu i mainstreamu zárověň. Graffiti ve velkém intervenuje na fasády domů i dopravní prostředky, ale stejně tak se stává estetickým atributem reklam, artových televizních kanálů a ovlivňuje lifestylové trendy.
Ani vztah mezi writery a volnou výtvarnou scénou dávno není striktní. Vždyť první výstavy autorů graffiti v kolébce jeho vzniku – Spojených státech, se uskutečnily už na počátku 70. let minulého století, doslova pár roků po tom, co se na newyorských zdech objevilo. V současné době nejsou ničím neobvyklým ani v Česku a týkají se stejně tak privátních galerií, jako státních institucí. Velkou mezinárodní přehlídku streetartu a graffiti uspořádala ve svých reprezentativních prostorech v Městské knihovně Galerie hl. města Prahy už v roce 2012 a před měsícem skončila historicky první samostaná výstava autora s kořeny v graffiti scéně v legendární Galerii Václava Špály.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku