Oblastní galerie Liberec nabízí v těchto dnech výstavu kreseb Jana Stolína pod kurátorským vedením Karla Srpa. Autor se souběžně s trojrozměrnými objekty a světelnými instalacemi, zastoupenými v poslední době na jeho samostatných výstavách v Galerii Středočeského kraje (2021), ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové (2022) a v Městské galerii v Plzni (2022), zabývá pastelovými kresbami. Po delší odmlce se vrátil k technice, jíž se věnoval během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Soustavně ji rozvinul v několika posledních letech v obsáhlém souboru, představujícím svébytnou součást jeho nynější práce.
Obdobně jako v prostorových realizacích mu východisko poskytly základní geometrické obrazce. Ocitaly se uprostřed plochy, pronikaly do ní ze stran, nakláněly se a vylamovaly, staly se nositeli dramatického dění. Do jejich zdánlivě neměnné, ustálené podoby vstupoval pohyb. Stolín je zbavil gravitace, vymaňoval z neprodyšného uzavření, otevíral jejich vnitřní prostor i rozvolňoval jejich pevné hrany, osvobozoval je z navyklého předurčení. Nadal je osobitou senzibilitou, ukázal, že pod jejich povrchem tkví emotivní vrstvy, že jimi probíhá vnitřní život. Temné obdélníky, kruhy a pětiúhelníky se mu staly zdrojem úvah nad jsoucím a pomíjivým. Znázornil je v přechodném stavu, kdy svou podobu nabývají a ztrácejí, kdy se utvářejí. Jsou i nejsou samy sebou. Důrazně se odrážejí od prázdné plochy, vůči níž se vymezují, která je plnohodnotnou, aktivní součástí kresby, nikoli jen trpným pozadím. Stávají se geometrizovanými těly, z nichž každé má vlastní pneuma. Jejich domnělou věčnou stálost prostupuje prchavé psychické hnutí.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku