Aktuální výstavní projekt Jiřího Thýna v Domě fotografie navazuje na výstavu Předobrazy,
prostor, abstrakce, která se před deseti lety uskutečnila v bývalých legendárních
prostorách Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Staroměstské radnice.
„V případě výstavy Předobrazy, prostor, abstrakce mě zajímal prostor a abstrakce právě
v kontextu fotografického média. Tento zájem mě přivedl na myšlenku pracovat
s kubismem a Ottem Gutfreundem. Zájem o abstraktní umění mě pak inspiroval
k formulování manifestu ‚nenarativní‘ fotografie. Analytický přístup k fotografii a obrazu ve
vztahu k tématu je v mé práci sice přítomný i dnes, ale v daleko uvolněnější formě,“
vysvětluje Thýn rozdíl mezi svými výstavami v Galerii hlavního města Prahy.
K výstavě Mlčení, torzo, přítomnost autora inspirovala představitelka meziválečné
avantgardy sochařka Hana Wichterlová (1903–1990). Jednoduchá forma, organičnost,
dynamika a vnitřní integrita jejích čtyř soch – Portrét Vincence Makovského (1928),
Kompozice (1929–1930), Pupen (1932), Pecka (1964) – jsou Thýnovi zdrojem pro jeho
multiexpozice a fotogramy: „S fotogramy jsem začal pracovat v době, kdy jsem prožíval
skepsi z inflace fotografických obrazů. V té době jsem neměl chuť a ani mnoho důvodů
fotit. Řešil jsem to tím, že jsem začal budovat svůj vztah k fotografii od úplného začátku.
Hledal jsem nové vyjadřovací možnosti a začal jsem experimentovat s fotogramy. Přišel
jsem na techniku práce s osvitem fotografického papíru, umožňuje mi používat světlo
v podstatě jako tužku,“ říká autor.
Jiří Thýn přistupuje k fotografickému médiu, objektům, site-specific instalacím a
videoinstalacím intuitivně, podle vlastních slov se s fotografií snaží pracovat tak, jako by
maloval. To mu umožňuje vyjádřit se autenticky a emotivně pomocí gesta. „Na rozdíl třeba
od malby je ve fotografii bezprostřednost a možnost využití energie gesta značně
omezená. Já se snažím pracovat tak, aby v obraze byla,“ přibližuje svoje postupy Thýn.
Autor rovněž kreslí digitálně počítačovým kurzorem, přičemž se nesnaží o důslednou
dokonalost. Nyní hledá způsob, jak pracovat s fotografií zcela bezprostředně, v digitálním
procesu směřuje k principu náhody. Výstava Mlčení, torzo, přítomnost vybízí k tichému
zastavení, k uvažování o vnímání času nejen ve fotografii, ale i v historii dějin sochařství,
k zamyšlení nad „torzy“, která, ač evokují tíhu, odkazují k základním tvarům a principům naší existence. „Fotografie je pro mě zásadní, ale i z jiných důvodů. Podstatný je pro mě
právě její symbolický podtext. Pro vznik fotografického obrazu je zásadní vztah světla a
času, který by měl být v harmonii,“ shrnuje svůj vztah k médiu fotografie Jiří Thýn.
Jiří Thýn (* 1977) vystudoval UMPRUM (Ateliér fotografie, prof. Pavel Štecha) a také
absolvoval stáž na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II / škola
Vladimíra Skrepla). Má za sebou několik zahraničních stipendijních programů, například
pobyt v Ateliéru fotografie na TAIK University v Helsinkách, PROGR v Bernu nebo FONCA
v Mexico City. Svou fotografickou tvorbu často propojuje s instalací, malbou, textem a
videem. Zabývá se jak samotným médiem fotografie a jeho přesahy, tak dalšími tématy
jako je prostor a kompozice a tradiční fotografické postupy propojuje se současným postkonceptuálním přístupem. Tematizuje a zkoumá i různé fotografické techniky, například
fotogramy. Působil jako vedoucí Ateliéru postkonceptuální fotografie na pražské FAMU,
nyní vyučuje na Scholastice v Praze a na Fakultě umění a designu Univerzity Jana
Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Je zastupován galerií hunt kastner v Praze.
Sandra Baborovská
Do 3. 10. 2021
Galerie hlavního města Prahy
Dům fotografie
Revoluční 5, Praha 1
út-st, pá-ne 10–18 h, čt 10–20 h
Diskuze k tomuto článku