Aktuální výstavní projekt Jiřího Thýna v Domě fotografie navazuje na výstavu Předobrazy,
prostor, abstrakce, která se před deseti lety uskutečnila v bývalých legendárních
prostorách Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Staroměstské radnice.
„V případě výstavy Předobrazy, prostor, abstrakce mě zajímal prostor a abstrakce právě
v kontextu fotografického média. Tento zájem mě přivedl na myšlenku pracovat
s kubismem a Ottem Gutfreundem. Zájem o abstraktní umění mě pak inspiroval
k formulování manifestu ‚nenarativní‘ fotografie. Analytický přístup k fotografii a obrazu ve
vztahu k tématu je v mé práci sice přítomný i dnes, ale v daleko uvolněnější formě,“
vysvětluje Thýn rozdíl mezi svými výstavami v Galerii hlavního města Prahy.
K výstavě Mlčení, torzo, přítomnost autora inspirovala představitelka meziválečné
avantgardy sochařka Hana Wichterlová (1903–1990). Jednoduchá forma, organičnost,
dynamika a vnitřní integrita jejích čtyř soch – Portrét Vincence Makovského (1928),
Kompozice (1929–1930), Pupen (1932), Pecka (1964) – jsou Thýnovi zdrojem pro jeho
multiexpozice a fotogramy: „S fotogramy jsem začal pracovat v době, kdy jsem prožíval
skepsi z inflace fotografických obrazů. V té době jsem neměl chuť a ani mnoho důvodů
fotit. Řešil jsem to tím, že jsem začal budovat svůj vztah k fotografii od úplného začátku.
Hledal jsem nové vyjadřovací možnosti a začal jsem experimentovat s fotogramy. Přišel
jsem na techniku práce s osvitem fotografického papíru, umožňuje mi používat světlo
v podstatě jako tužku,“ říká autor.
Jiří Thýn přistupuje k fotografickému médiu, objektům, site-specific instalacím a
videoinstalacím intuitivně, podle vlastních slov se s fotografií snaží pracovat tak, jako by
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku