Tvorba Julie Kopové se dlouhodobě profiluje v oblasti gestické malby, jejíž primární tematizaci hledá v abstraktním rozkrývání specifických přírodních procesů. V krajině se málokdy nacházejí solitérní body – rytmizaci můžeme nalézt v každé louce, vodní hladině, lese i litosférické desce. I tyto spodní vrstvy krajiny (desková tektonika, kolize hornin, teplo a tlak) jsou pro Julii Kopovou silným zdrojem inspirace. Výstava The Grey Volcano (Šedá sopka) navazuje jak svým názvem i výběrem konkrétních uměleckých děl na záměr autorky soustředit svou poslední tvorbu zejména na pohyb mimo barevné spektrum a většina maleb akcentuje více dění na poli mezi černou bílou barvou.
Mentální proud starořecké filosofie v tradiční linii od Hérakleita po Aristotela zasvětil své zkoumání snaze o rozkrývání povahy našeho světa. Během staletí se stále rozvíjel a společně s matematikou, vyvozováním fyzikálních zákonů i pozorováním hvězdného nebe modeloval stále nové postuláty i exaktní znalosti o Zemi. Co se během vývoje starořeckého myšlení takřka nezměnilo, bylo pevné přesvědčení o tom, že je celý svět v neustálém pohybu a stav nehybnosti či klidu není možný. Byl to zejména pohyb nebeských těles, který vedl Archiméda k jeho slavnému výroku: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu Zemí.”
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku