Henri Rousseau (1844 – 1910) byl či je považován za „naivního“ umělce i dobrotivého ba prostého člověka. Při bližším pohledu se jedná spíše o rozporuplnou a tajemnou postavu, jež se náhle vynořila na pařížské scéně až na prahu svého penzijního věku. Rousseau pocházel ze skromných poměrů, od mládí se věnoval hudbě, ve vojenské kapele hrál na saxofon. Zaměstnán byl nejprve jako písař u soudu, později pracoval coby zřízenec na Úřadu potravní daně. (Ve skutečnosti tedy nebyl nikdy celníkem; tuto přezdívku mu dal o dvacet let mladší přítel – bohémský dadaista Alfred Jarry). Až po své čtyřicítce – roku 1884 – začíná malovat intenzivněji, avšak stále jen ve volných chvílích. Záhy však překvapivě obdržel povolení malovat kopie obrazů ve státních muzeích včetně Louvru. A teprve zde je třeba hledat vlastní počátek Rousseauovy umělecké dráhy. Již následujícího roku si pronajal ateliér a prvně se zúčastnil dvěma obrazy Salonu nezávislých. Avšak i v tomto svobodomyslném prostředí se jeho malby setkávají s posměšky. A četní avantgardní kritikové je pokládali za směšně staromilské či akademické; ortodoxní kritikové zas za nepřijatelně revoluční.
Rousseau rozvíjí své malířství v době vrcholícího rozkladu impresionistické estetiky. S barvou, světlem i perspektivou pracuje zcela jinak a osobitě a také náměty nalézá nikoliv v přírodě, ale spíše ve své mysli. Obrazy citují skutečnost jen velmi volně a jsou více snovými výjevy insitního umělce. Mají nadreálnou povahu – vyrůstají ze spletité směsi intuice a napodobování, mísí exotismus i všední banality a celé děje. Tato umělcova „simultánnost“ evokující čistou infantilitu byla objevná. Vznikl tak jistý paradox. Nejenže Rousseau nevěděl, že je „nový“, ale pokládal se za „starého“ a chtěl jím být stejně tak jako jeho velké vzory v Louvru. „Trefil“ se však do širšího pohybu dějin umění, do právě rozbíhajícího se zlomu ohlašujícího nutnost nové etapy.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku