Oldřich Tichý (1959) patří ke generaci, která začala o sobě dávat vědět v druhé polovině osmdesátých let na polooficiálních přehlídkách. Po studiích na AVU (1980 – 1986) se tento jadrný Moravák vydává na cestu stranící se stále zřetelněji dobovým trendům a kurátorským „receptům!. Jeho malba odráží autorův bytostný vztah s prostředím v kterém pobývá. Stranou roztěkaného městského života oddává se přirozenému rytmu venkova a přírody. V sázavských lesích na přebudovaném statku noří se do soustředěné klauzury, rušené jen rodinou, občasnými návštěvami a „lahvářovou“ relaxací. Zde se rodí obrazy plujících fragmentů, jemných přediv a tajemných průhledů vzešlých z běžného pozorování. Ta však svým uchopením malíř posouvá k dalším, mnohdy nadčasovým, významům a sdělením.
Na české výtvarné scéně jsi nenápadným solitérem. Připadá mně, že se straníš nebo alespoň nesnažíš aktivně přiblížit k jakémukoliv trendu, skupině či spolku. Proč tomu tak je?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku