Milan Kunc (1944) je jedním z mála českým malířů, který zaujal pevné místo v širokém kontextu evropského respektive světového umění. Je slavný, ale ve svém chování nenápadný až decentní. Jeho životní pouť byla plná zvratů a dobrodružství. Od roku 1964 studoval na pražské Akademii, odkud byl po třech letech vyloučen. V roce 1969 odcestoval do Itálie a později do západního Německa, kde požádal o politický azyl. V letech 1970 – 1975 studoval na Akademii v Dusseldorfu u slavných osobností Josepha Beuyse a Gerharda Richtera. Po studiích žil střídavě v Kolíně nad Rýnem, Los Angeles, New Yorku, Amsterodamu, Římě a v Toskáně. V devadesátých letech působil jako profesor na Akademii v Kasselu. S tímto průkopníkem postmoderního umění (a jeho osobitých variací: trapného umění, na piedestal povýšeného kýče, kapitalistického realismu), jenž se však cítí být spřízněn spíše s klasickou modernou, jsme si povídali v jeho pražském bytě. V domě stojícím kousek od Akademie kde jeho kariéra kdysi začínala. Zde s přestávkami pobývá se svou novou rodinou. Žije zdravě, po ulicích jezdí výhradně na kole, má stále dobrou náladu a bez ustání spřádá plány, které ho zavádějí do nejrůznějších koutů světa.
Milane, v roce 1969 jsi emigroval do západní Evropy. Stal jsi se známým, uznávaným a ceněným malířem. Jako jeden z mála českých výtvarníků jsi se prosadil ve světě a dodnes mají galeristé o Tebe zájem. Žil jsi v mnoha velkoměstech a poznával rozdílnou atmosféru, která má do jisté míry vliv na Tvou práci. Poslední roky pobýváš tady poblíž Stromovky na Letné v Praze. Čím Tě toto město tak oslovuje?
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku