Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech pořádá soubornou výstavu malířky Kateřiny Štenclové. I přes dočasné pandemické uzavření vám nyní zde můžeme nabídnout stručného průvodce výstavou, který přiblíží některá díla a základní tvůrčí okruhy. Expozice potrvá do 22. listopadu 2020. (O průběžné aktuální situaci se dozvíte ZDE). Výstavou provádí svými texty její kurátor Tomáš Pospiszyl:

Kateřina Štenclová (1959) je absolventka AVU (1982–1988) a celou svou tvůrčí dráhu se zabývá abstraktní malbou. Jejími výrazovými prostředky jsou barva, vztahy geometrických a organických ploch, malířské gesto, tvar podložky a možnosti instalace obrazových děl. Výstava v Galerii U Bílého Jednorožce v Klatovech není klasickou retrospektivou, ale přehledem témat, principů a postupů, které se v její práci od konce osmdesátých let až do současnosti objevují. Žije a pracuje v Praze.

ZOOM Obraz Transformace I. z roku 2019 byl původně čistě expresivní malbou. Autorka se však k němu po několika letech vrátila a dodala mu větší napětí vymezující modrou přemalbou v pravé části. Díky ní posílila vnímání organičnosti původní malířské vrstvy. Podobné zdůraznění vztahu exprese a geometrie v podobě ohraničení, vymezení či rámování, ale i zvětšeného detailu, zaostření nebo prostorové zkratky nalezneme i v dalších malbách.

IGELITY Od roku 2007 Kateřina Štenclová využívá ve své práci igelitové fólie. Materiál, který původně sloužil jen jako pracovní podložka, se však nestal pouze zajímavým malířským podkladem. Tematizuje současně záměrnost a nezáměrnost umělecké tvorby, které autorka rozvinula v sérii vzájemných interpretací klasických maleb a maleb na igelitu. Fólie jí také umožnila vytvářet objemné instalace, prostorově a světelně formující své okolí.

SCHÉMA KRUHU Kruh nebo jeho část stojí v přirozené opozici vůči pravoúhlému tvaru malířské podložky. Současně je spjat s organicky přirozeným gestem malující ruky. Kružnici divákovy smysly vnímají i na základě fragmentu či pouhého náznaku, umí ji „domyslet“ za rámec předkládaného formátu díla. Dráha kruhu evokuje časový průběh a ve spojení s barvou vyvolává prostorový efekt. Kruh je koncentrovaná emoce, současně znak v pohybu.

AKCE MALBY Stopa po malířském gestu zprostředkovává informaci o tělesné akci autorky a současně o jejích emocích. Sama často hovoří o energetickém stavu, jež její malby obsahují. Zvolená barevnost těmto zprávám dodává další vrstvy nálad a významů. Do katalogu vybrané malby vyvolávají dramatické pocity. Je toho dosaženo nejen gesty a kontrastem teplých a studených barev, ale i vertikální nebo diagonální kompozicí.

LINIE, PRUH A PROSTOROVÉ MĚŘÍTKO Linie a jimi vymezené pruhy představují abstraktní barevnou vrstvu přiléhající přímočarou hranicí s vrstvě jiné. V díle Kateřiny Štenclové souvisí s jejím dlouhodobým zájmem o ohraničení nebo limit. Vzájemná konfrontace linií a pruhů může vytvářet chromatické řady nebo mřížky. Vlastní měřítko pruhu – v závislosti na velikosti díla – se však vztahuje ke světu okolo nás: U velkých obrazů z 90. let minulého století souvisí s rozměry lidského těla.

MÁLO BARVY Potlačení barevnosti paradoxně vyvolává větší citlivost k barevným kvalitám. Díla na reprodukcích používají výrazové prostředky zkoumané i v jiných kapitolách díla Kateřiny Štenclové (struktura, pruhy, vymezování). Jejich působení je však utlumeno bílými tóny. Bílá není méně barevná než barvy ostatní, má ale schopnost jiné barvy integrovat a dále zprostředkovat. V divákovi vyvolává zpomalení a prohloubení obrazového zážitku.

PROSTUPOVÁNÍ Prostupování a překrývání je téměř synonymem malby: Malířka na podložku nanáší různě barevné hmoty a vzájemně je mísí a kombinuje. Vztahy těchto materiálů vytváří grafickou a barevnou modulaci díla, jak již vidíme u malby Ryba v šálku z osmdesátých let. Malba Hranice události IV. tyto vlastnosti demonstruje průnikem barevných ploch a současně fyzicky se překrývajícími objekty dvou částí obrazu.

BARVA/STRUKTURA Monochromní malbu Kateřina Štenclová vnímá jako senzuální, nikoliv konceptuální umělecký projev. Jednotlivé obrazy vycházejí z analýzy zvoleného materiálu, diváka ale přesvědčují nikoliv svým záměrem, ale v první řadě svým smyslovým působením. Plochu jednobarevných obrazů malířka oživuje strukturou vytvořenou z různých modulací zvoleného tónu. Barva se vlní, víří, ustupuje v oddělených kvantech nebo vytváří vnitřní prostor.