„Nejvyšší bolest stejně jako nejvyšší rozkoš je pak v stále hlasitějším světě bezhlesná. Znovunabytí jejich hlasitosti je jednou z tendencí mé tvorby. Skutečná dramata druhých totiž není možné vymýšlet.“ To jsou slova tajemného českého malíře, který si říká Siegried Herz, jehož výstava visí zavřená v DOXu již od prosince. Něco z ní – a o ní – můžete vidět a slyšet již nyní.
Přítomná situace nadále neumožňuje osobně navštěvovat výstavy. Přesto se můžeme jistou formou seznamovat blíže s některými mimořádnými expozicemi, které jsou již v sálech nainstalovány. K těm vskutku mimořádným patří výstava v pražském DOXu. Představuje totiž unikátní objev – umělce pozoruhodného, avšak dosud ukrytého a neznámého. Pod pseudonymem Siegfried Herz maluje v Plzni – a v DOXu má nyní v takovém rozsahu veřejnou premiéru. (Výstava měla být otevřena 16. prosince minulého roku).
O tématu své přehlídky, lásce, autor řekl: „Má tvorba je totiž také zároveň mojí jiskrou lásky k člověku, jehož podstatu nejlépe spatřuji ve chvílích krizí lidské duše, tedy v okamžicích, kdy se otevírá cosi podstatného, co je v běžném stavu schováváno někde za zdí…“ V sále visí na zdech několik desítek děl, zpravidla portrétů, rozdělených do jednotlivých cyklů. Autor žijící v izolaci hledá svůj osobitý projev a nesnaží se být prvoplánově „aktuální“; experimentuje s výtvarnými technikami – maluje kávou nebo pomalovává fotografie.
Kurátor výstavy Otto M. Urban oceňuje právě umělcovu „nečasovost“ a dodává: „Tendence jít proti času je v dnešní době výjimečná. V době, kdy hlavní část současného umění chce být zcela současná a vůči historii se vymezuje, často oprávněně kriticky, ale dělá to způsobem, který historii ne přetváří či nově interpretuje, ale zcela odmítá či popírá.“ Z celé tvorby dosud neznámého malíře je Urban nadšen: „Přestože se výtvarnému umění věnuji několik desetiletí, setkal jsem se poprvé s dílem umělce, jehož dílo, bylo natolik rozsáhlé a kvalitní, ale přitom zcela neznámé. A vnímám to jako neobyčejnou osobní zkušenost, která není opakovatelná.“
Na filmovou reportáž z výstavy s kurátorským komentářem se můžete podívat ZDE.
Otto M. Urban o umělci:
Výstava O lásce je prvním veřejným představením výtvarného díla Siegfrieda Herze, jeho maleb, kreseb, fotografií i videa. Herzova tvorba byla doposud veřejnosti skryta, sledovat ji mohlo jen několik málo blízkých. Autor žije více než desetiletí v jakési klauzuře, v izolaci od okolního světa. O tom, co se odehrává v soudobém umění a kultuře obecně, má tedy zprostředkované informace. Přesto jsou jeho práce zcela současné a v širokém spektru výtvarných projevů dneška mají své nezastupitelné místo. Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád. V souvislosti s jeho tvorbou pak pojmy jako nový či aktuální ztrácejí jakýkoli význam a uvažovat v podobných termínech přestává dávat smysl. Nové také stále častěji neznamená lepší. Prožívaná skutečnost je pro Herze základním inspiračním zdrojem a přítomnost vidí v daleko širší perspektivě. Jeho vnitřní svět je mnohem rozsáhlejší, stále častěji nachází témata i v antické filosofii a umění. Herz nezakrývá své inspirace, naopak se k nim hrdě hlásí. Jsou to výrazné, ale i různorodé osobnosti nejen z oblasti výtvarných umění, ale i z hudby, filmu literatury či filosofie (Brigitte Helmová, Simone de Beauvoir, Jean-Luc Godard, Richard Wagner, Edvard Munch, Amanda Learová, David Lynch a další).
Herz pracuje ve volných cyklech, které se neustále vyvíjejí, autor se ke starším tématům vrací, nově je nahlíží a výtvarně zpracovává, pozornost tedy věnuje i různým výtvarným technikám, experimentuje s barvami, maluje kávou, strhává, otiskuje, vlepuje atd. Osamocení a izolace v jeho případě podporuje větší vnímavost a senzitivitu k okolí. Jeho obrazy jsou deníkovými záznamy o občasných setkáních, o četbě, o poslechu hudby i o vlastním skládání, o bolestech a láskách, o snech a touhách. Z jednotlivých děl je cítit hluboký prožitek a opravdovost. Jejich autor zřetelně a otevřeně, někdy až za hranou, obnažuje sebe sama, své nitro i tělo, je nelítostně upřímný, nezakrývá, ale naopak odkrýval i to, co má zůstat skryto.
-red-
Foto: DOX Centrum současného umění a archiv
Diskuze k tomuto článku