Fotograf Václav Chochola: to je pojem, osobnost, legenda… V těchto dnech startují různé akce, které se vztahují k 100. výročí jeho narození. Jedná se samozřejmě v prvé řadě o výstavy fotografií – a to s různu tématikou, které jsou s autorem spojeny buď místem nebo dlouhodobou spoluprací s rozličnými galeriemi. V následujícím čase se tedy bude jednat o zajímavou mozaiku pestré tvorby s uměleckou, ale i dokumentární hodnotou.
První letošní výstava se otevřela v Central Gallery na pražském Staroměstském náměstí a bude přístupná do konce února. Snímky tak doplní stálou expozici Salvadora Dalího a dalších umělců i a snímků z Crazy Horse Saloonu. Zde rovněž budou mít návštěvníci příležitost shlédnout film Věry Chytilové o Václavu Chocholovi a jeho přátelích fotografech Tmejovi a Ludwigovi.
„Kdybychom chtěli vyzvednout některou osobní vlastnost Václava Chocholy, byl by to neklid. Nikoliv bezcílné těkání, ale živočišná potřeba pohybu. Doba, ve které většinu času žil a pracoval, byla charakteristická uzavřenými hranicemi, kriminály a ztrátou většiny osobních svobod. Vnější tlak vyvolal prudkou vnitřní reakci. Sportovní chodec a začínající fotograf přijal fotografický aparát za nedílnou součást svého každodenního života, jako prostředek k seberealizaci,“ píše Jan Mlčoch o jeho době i životu.
Václav Chochola (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha) byl velmi plodný autor, který vytvářel vlastní portréty, volné kompozice i aranžované portréty slavných osobností, kterými se nejvíce proslavil. V roce 19969 fotografoval Duka Elingtona v Alcazaru a krátce nato se mu podařilo pořídit dnes už ikonické snímky Salvadora Dalího v pařížském hotelu Meurice. V hotelovém apartmá se nacházela rovněž popová diva a tehdy i malířova modelka Amanda Lear anebo se Sofií Clairewein, malířovou přítelkyní, která Chocholovi k seznámení s Dalím pomohla.
Chochola vytvořil také další portréty světového umění, například fotografů Man Raye a Brassaie nebo malíře Maxe Ernsta. To bylo pro něj svobodné a jedno z nejšťastnějších období před normalizací. Ani potom však jeho energie neustala – a vytvořil řadu pozoruhodných snímků. V následujících letech autor pokračoval v mapování české kulturní scény.
Fotografův libeňský kamarád spisovatel Bohumil Hrabal charakterizoval tvůrčí putování Václava Chocholy slovy: „Jde užasle světem, o kterém jako kluk na předměstí snil a od něhož byl vždy oddělen červenou šňůrou, a do něhož má najednou přístup. Skutečnost, že v tomto světě nebyl nikdy úplně doma, dokázal proměnit v nepřehlédnutelnou přednost: zbystřilo mu to oko a zahlédl detaily, které my oslněni jinými cíli ani nevidíme.“
Naštěstí se jeho velkého odkazu (mnohatisícového archivu) ujali s obrovským nasazením potomci – dcera fotografka Blanka a vnuk Marek. A jen díky nim si můžeme letos dopřát řadu Chocholových výstav nejen v Praze, ale i dalších místech.
-red-
foto: B&M Chochola
Diskuze k tomuto článku