Snad brzo na jarní výlet: sochy v lese – romantické umění na čerstvém vzduchu… Mnozí asi znají pověstné pískovcové divadlo, ale to snad nikdy neomrzí. “Jeskyně, ve které se kdysi ukrývali loupežníci, kaplička, kam byla zřejmě zazděna zrádná manželka zavražděného hraběte nebo neuvěřitelné reliéfy vytesané do pískovce – to všechno najdete na jediné procházce Kokořínskem. Okolí Liběchova na Mělnicku je opředeno mnoha pověstmi a legendami…” i tak se o tomto rozsáhlém sochařském díle dá podmanivě psát. O co se však jedná?
Unikátní soubor obřích plastik skrývají lesy kolem Liběchova a Želíz. Na nepřipraveného výletníka mohou tato opuštěná zhmotněná svědectví působit jako zjevení. Kde se tu sochy vzaly? Příběh se začíná odvíjet v roce 1844, kdy dvaadvacetiletý Václav Levý nastoupil na zámek Liběchov u Mělníka jako kuchař. To se mu stalo osudným. K majiteli panství statkáři Antonínu Veithovi jezdili osobnosti světa umění, vědy a politiky. Zde se formovaly základy k novodobému českému životu – národnímu obrození. Kromě F. Palackého či J. K. Tyla zde pobýval také učenec B.Bolzano. Veithův tajemník spolu s liběchovským farářem si všimli malých sošek, které si samotářský kuchař vyřezával v ústraní, a poznali jeho talent. Také Josef Navrátil, autor zámeckých fresek, byl nadšen. Zdejší knihovník brněnský augustinián Matouš Klácel se stal duchovním inspirátorem a organizátorem kuriózního rozsáhlého souboru vytesaného do skal.
Od roku 1845 vznikaly fantastické bytosti podle Klácelovy humorné epické básně Ferina Lišák. Posměšné bajky se zde vysmívají pochybným rysům lidské společnosti. Jako první byla dokončena reliéfní výzdoba v uměle vyhloubené jeskyni, zvané dnes Klácelka. Pod rukama mladého samouka rostla mistrovská díla připomínající Braunův Kuks. Z kamene vystupovaly bytosti s lidskými těly a zvířecími hlavami (např. oslí podobizna připomínající německého učitele biflujícího české žáky). Práce v lesích byla přerušena Levého studiem sochařství v Mnichově, kde však tento bytostný romantik narážel na ideály klasicismu.
Po dvou letech, v roce 1849, se vrací do Liběchova a pokračuje v tesání. Tentokrát zpodobnil soubor Blaník s Janem Žižkou, Prokopem Holým a Janem Zásmuckým, údajným vůdcem bájných rytířů. Kolem nich nalezneme rozmarné seskupení trpaslíků kujících zbroj. Těmito pískovcovými plastikami Levý vytvořil spojovací článek mezi vrcholným barokem a romantismem období 19. století. Levý jako věrný společník svého příznivce Navrátila se stihl ještě podílet na výzdobě zámků v Zákupech a Ploskovicích.
A rodí se také další sochy v okolí Liběchova: Obří, snad čertovské hlavy šest metrů vysoké, Žena s harfou a reliéfy lidských hlav, kaple Máří Magdaleny ve vytesané jeskyňce nebo po skále se plazící patnáctimetrový had přeťatý sekyrou. Místní měly za to, že sochař je spolčen s ďáblem. (Václav Vokolek v knize o esoterických místech spatřuje zde další skryté významy). Pískovcové sochy spojuje přibližně šestnácti kilometrový pěší okruh. V roce 1853 umírá zchudlý mecenáš Veith. Levý je nucen se o sebe postarat a odjíždí na Klárovo stipendium do Říma, kde stráví dvanáct let. Do Prahy se vrací jako uznávaný umělec a získává zakázky (kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně, chrám sv. Víta). Vznikají sochy méně svérázné, prodchnuté Levého náboženským cítěním. Stává se učitelem J. V. Myslbeka, sám však chřadne, propadá depresím i alkoholu. Poslední prací je náhrobek rodiny Feyreyslů v Žebráce; zde vlastnoručně tesá už jen sochu anděla.
Václav Levý (1820 – 1870) je zakladatelem „moderního“ českého sochařství. Je považován za pandán k malířskému dílu Josefa Mánesa. V jeho tvorbě se zpočátku snoubí romantické, vlastenecké a fantazijní náměty. V roce 1844 nastoupil jako kuchař na zámku v Liběchově, kde se setkal s mecenášem Antonínem Veithem. V okolních lesích vytvořil ve čtyřicátých letech své nejpozoruhodnější dílo. Studoval v Minichově a Římě (1854 – 1866), kde se přiklonil k oficiálnímu náboženskému klasicizujícímu projevu. Do Prahy se vrátil jako uznávaný umělec světového věhlasu a přízně samotného papeže. Dostává řadu veřejných zakázek. Zemřel však předčasně na následky podlomeného zdraví a neuspořádaného životního stylu.
-red-
foto: RW ml. a archiv
Diskuze k tomuto článku